[142r]číslo strany rukopisurytieři hnavše, přes most jedúc, i s mostem se u vodu uvalili a tu ztonuli. To král uslyšev, jiné posly po nich poslal, aby se ti světí učedlníci vrátili, a což jim libo, aby v jeho zemi učinili. Tehda se[coz]se] ſie oni vrátivše, to město na vieru obrátili. To zlá královna uslyševši, velmi želela, neb viery křesťanské nenáviděla. Protož, když se kněžie[104]v Pasionále kališnickém je: k nie, světí učedlníci, navrátichu, takto k nim promluvila: „Jděte, mé tři voly na této huoře pojměte a u vóz upřehúc, tělo Jakuba, svého pána, vložiec veztež, kdež chcete[cpa]chcete] chctete, a městiště, jakež chcete, udělejte.“ To lstivě ta Lupa mluvieše, neb to dobře ona věděla, že ti volové biechu nepitomí, protož sobě na mysli tak řekla: „Zapřéci jich moci nebudú, pakli je[cpb]je] gie zapřehú u vuoz, zlámají a tělo po skalách roztroskotají a sami také neb ztonú, neb hlavy slomí.“ Ó, nešlechetná Vlčice, kterak ty to lstivě jednáš, však to Buoh pořádně způsobí. Oni na tu horu šedše, jejie lsti nic se[cpc]se] ſie nevystřehše, nalezechu jednu saň a inhed ta se[cpd]se] ſie na ně plamenem dýchajíc řítila. A jakž znamenie svatého kříže učinichu, tak se[cpe]se] ſie ta saň napoly rozpadši i umřela. A oni ty voly, křížem svatým požehnavše, pitomé pojeli. A tak upřéhše, tělo svaté i s kamenem na vuoz vloživše, po cestě se povezú. Tehda volové se pozdvihše[cpf]pozdvihše] powzdwyhſſe, prostřed síni té královny Lupy i s vozem doběhše stáchu. To ona uzřevši, s velikým skrúšením svých poželevši hřiechuov, vieru křesťanskú přijela a z té síni kostel ve jmě svatého Jakuba učinivši, štědrými almužnami nadala. A tu Bohu slúžéci, v dobrých skutciech svuoj život skonala[cpg]skonala] ſkonana.
Potom Hospodin mnoho jiných svatých divuov skrze svatého Jakuba učinil, mezi nimižto se[cph]se] ſie píše, že po Božiem narození tisícého stého a desátého léta jeden Němec s synem na pút k svatému Jakubu šel. A když v tom městě, jemužto Toloza dějí, do hospody vnidechu, hospodář zlostný, pútníky opojiv, mošny překryl. Zítra pútníci svú cestú šli, za nimiž lstivý hospodář běžel a z krádeže z své střiebrnice jima
