[142v]číslo strany rukopisuvinnu dal. K němuž oni nevinni vecešta: „Nalezneš li u nás, vinni chceme býti.“ Tu inhed mošnu otevřevše, stříbrnici nalezše[cpi]nalezše] naležſſe, oba před rychtáře vedli. A což[cpj]což] cžoz jsta měla, to nejprvé hospodářovi vzemše dachu, a jednoho z nich na smrt odsúdichu. Tu znamenaj[cpk]znamenaj] znameny, každý člověk, kterak slavně v dobrých lidech viera přirozená v milosti bydlí, tu se syn s uotcem[cpl]uotcem] uoczem, oba srdečně plačíc, počešta vaditi. Najprvé syn otci vece: „Otče milý, jáť jsem tvá krev, a jakož jsem svuoj život od tebe přijal, tak jej chci rád dáti, aby ty živ ostal.“ K tomu otec odpovědě: „Synu milý, jáť sem člověk starý, když mi jest skuoro s tohoto světa sníti a tobě, že si mlád[cpm]mlád] mad, [slušie]text doplněný editorem[105]doplněno podle Pasionálu kališnického déle poostáti, nemohu, já, nebožčík starý, na tvú smrt hleděti.“ V tom sváře syna polapivše oběsili. Na to každý pomysl[cpn]pomysl] pomyl, s kterakú[cpo]kterakú] kteraru žalostí otec naplakav se, svatému se Jakubu pomodliv, jemu své žalosti požalovav, zase se vrátil. Přišed k tělu, tu, ješto visieše syn jeho, poče, velikým hlasem volaje, plakati. A tomu již, jakž oběšen byl, šest a třidceti dní minulo. Tehda syn oběšený promluvi k otci a řka: „Muoj milý tatíčku, neplač, neboť nikda tak dobře nebylo jako nynie. To věz[cpp]věz] wiež, že do této hodiny sv. Jakub mě tuto u veliké nebeské rozkoši živa chová.“ To jeho otec jako v otrapě v radosti uslyšev, do města běžel, a že jeho syn živ jest, starostám městským pověděl. Tehda oni tam šedše, odtad jeho sněmše s velikú ctí pryč pustili a jich hospodáře zlého miesto něho oběsili.
Píše také mistr, Hugo řečený, od sv. Viktora, že když jeden pútník šel na pút k sv. Jakubu, diábel v svatého Jakuba tváři jemu se ukázal a řka: „Věz to, ctný muži, že tento život tělesný, hubený a neustavičný jest. Protož nic lepšého nenie, než otejmi sobě život ve jmě mé. Tehda pútník, inhed nuož vytrhna, se zabil. A když na hospodáře, u něhožto pútník tu vraždu učinil, a jeho samého pro to života zbaviti chtěli, v tu hodinu onen pútník, jenž bieše sobě život odjal, ožil rozprávěje a řka: „Když ten diábel, jenž mě, abych se[cpq]se] ſie zabil, připravil, na věčné muky mě vede, tehda sv. Jakub[cpr]Jakub] Iakuk před Hospodina předstúpil,
