odpovědě[94r]číslo strany rukopisuchu a řkúce: „Nic o tom nevieme.“ Z toho se[bkh]se] ſie královna rozhněvavši, kázala je všecky žéci. Jehožto se[bki]se] ſie oni užasše, vydali Judu z sebe a řkúce: „Královno, tento člověk, ctného muže proroka syn jest, ten o tom něco věděti muož.“ To královna uslyševši, všech[bkj]všech] wſſiech jiných nechavši, k němu řekla: „Vol sobě anebo život, anebo smrt. Ukaž mi, kde svatý kříž leží.“ K niežto Juda vece: „Kterak já o tom co věděti mohu? A já sem se[bkk]se] ſie byl nenarodil a již jest tomu dvě stě let minulo, jakž jest to dřevo skryto.“ K němužto královna vece: „Toť Jezu Kristovi slibuji, nepovieš li mi pravdy, káži tě hladem umořiti.“ A to řekši, kázala jej v jednu hlubokú jámu uvrci a tu jej hladem mořiti. A když se[bkl]se] ſie pro veliký hlad poznati chtěl, z jámy jej vytáhli. Tehda Juda poklek na svú kolenú, Bohu se[bkm]se] ſie pomodlil a inhed se to miesto, v němžto svatý kříž byl, zamútilo a vyšla vóně předivně krásná, tak že Judas tomu se[bkn]se] ſie divě, u veliké radosti chodě, rukama plesaje a řka: „Zajisté, Jezu Kriste, ty jsi Spasitel všeho světa.“ A v tu hodinu Judas, podpásav se[bko]se] ſie poče udatně kopati, hlubokú jámu vykopav, tři kříže nalezl a vzem před královnu nésti kázal.
Tehda, který by byl Spasiteluov kříž, když rozeznati nemohli, jeruzalémský biskup na jednu nemocnú ženu když první i druhý kříž položil, ano nic nepomohlo, třetí kříž na ni položil, inhed zdráva vstala a Bohu poděkovala. A také praví svatý Ambrož, že svatý kříž poznán jest po té dčtě, ješto byla nad Spasitelem Pilátovým kázaním přibita. Na niežto bylo psáno: Ježíš Nazaretský, král židovský. A v tu dobu, když svatý kříž Judas zdvíháše, tehda diábel v povětří volal a řka: „Ó, Juda, co s učinil! Již to vizi, co sem dřieve byl duší získal, to již ztratiti muši. Avšak tobě to darmo nenie, vždyť se[bkp]se] ſie toho dočekaji, žeť se[bkq]se] ſie nad tebú pomstím. Vzbúřím proti tobě krále jiného, jenžto
