očistiti?“ Tehdy jemu inhed Hospodin odpověděl: „Chci, buď čist.“ A inhed byl čist. To bylo snadno Spasitelovi učiniti. O němžto David prorok v prorocství pověděl a řka: „Poslal slovo své i uzdravil je. A tak [podlé]text doplněný editorem toho rozuma, ktož má nemoc, z nížto nikdy pomoci nemuož, chce li zdráv býti, má se k Bohu obrátiti, jenžto vždy muož uzdraviti.“ To vše proto řečeno, neb jakž praví svatý Augustin: „Všeliký člověk skrze svú vuoli muož v hřiech upadnúti, ale bez Božie pomoci vší svú mocí hřiecha zbýti nemuož.“ A když jest to tak, tehda všeliký hřiešník, jenžto v svých hřiešiech trudně nemocen leží, má v tento svatý čas, v advent, nebeského lékaře nábožně čekati a řka s svatým Davidem prorokem: „Uzdrav mě, milý Hospodine, a inhed uzdraven budu.“ Třetí k nám jde jako jistý spomocitel k nebezpečným hřiešníkóm. Proněžto v tento svatý čas, v advent, všeliký hřiešník má nebeského Spasitele čekati, chce li v svých nebezpečných časiech Syna Božieho pomoc mieti. Neb jest to všeho světa obyčej, že každý v svém nebezpečenství k tomu útočiště má, do jehožto pomoci úfá.
O tom máme podobně v Starém zákoně psáno, že ona královna Ester, vidúci se u velikém nebezpečenství, utekla se k Hospodinu, neb úfajície srdce k Bohu mějieše. Chceme li dobře znamenati, uzříme, že velmi v nebezpečném světě stojíme. A zvláště nám svatý Pavel apoštol vyčítá několiko znamenitých věcí a nebezpečných a řka: „V nebezpečenství na řekách, v lotřiech z urozenie na řekách skrze řeky zenie. Najprvé praví sv. Pavel, že jest nebezpečenstvie, ješto vždy doluov běžiec, plovú, znamená se nebezpečný běh člověčieho věku, o němžto mluví sv. Řehoř a řka: „Aj toť, brzo vzezřiec, znamenajte, kterak všecko, v němžto se kocháte s velikú brzkostí, chvátaje pryč s vámi běží a k uoné budúcie věčné věčnosti. Chtiec i nechtiec, i ve dne i v noci se blížíte,
