se poručil. Arcibiskup jej arcipřeštem jej učinil a potom jeho tolik prosil, až úřad kancléřstvie na králově dvoře přijieti musil, a to proto učinil, aby kostelních práv ote zlých lidí bránil. V němžto úřadě tak jej král miloval, až jej po skončení arcibiskupově arcibiskupem učinil. V němžto tak povýšeném stavě svatý život vedl, v žíni na nahém těle chodil u velikém utrpení, postě se rozličně se trudil. A tak své náboženstvie tajiti uměl, že v počestném rúše v tom v svém duostojném stavu, všiem se dobrým přijednav, své skutky svaté, kterakž mohl, pokrýval. A to zvláště v uobyčeji měl, že na každý den třinádcte chudým, před nimi klekaje, nohy myl pro Buoh, a potom je nakrmě, každému z nich čtyři střiebrné penieze dal.
Zatiem král toho poče na něm dobývati, aby což sú dřevní králi, ač proti právu kostelních práv a věcí, drželi, aby on téhož potvrdil. Jehožto, když jemu povoliti nechtěl, proti sobě hněv králuov i jiných kniežat zbudil a po malém času, když tak od krále byl súžen, že jemu bezživotím hrozieše, jedněch velikých lidí rad voposlúchal, králově vuoli ne z úmysla, ale slovy povolil. Potom pak uznamenav, že by skrze to dušiem nebezpečenstvie mohlo býti. Sám sobě proto velmi zateskl a veliké pokánie sobě učinil, aby k uoltářové službě nepřistúpal, až by od papeže přijal s požehnáním navrácenie. A zatiem král poče na něm toho potřebovati, aby což jest slovy královi povolil, toho svými listy potvrdil. Jemužto svatý Tomáš směle odpověděv, pozdvih se odtad se pryč bral, ano po něm zlořečení lidé někteří ohromným hlasem volají a řkúce: „Jměte zloděje, oběste prorádci!“
V tu hodinu dva vzácná a věrná, k němu přistúpivše, s velikém pláčem vecešta: „Otče svatý, pod přísahúť pravíme, že jsú se mnozí této země velicí lidé na tvé bezživotie přisáhli. Proněžto sv. Tomáš, za svatú cierkev viece se boje, než prose, odtad utekl. A že v ten čas
