papež Allexander v Senezském městě bieše, k tomu muž Boží šel a ot něho milostivě přijat. A potom v tom klášteře, ješto Pontinikum slove, malý čas přebývav, do Francie se přibrav, bydlil tu. Zatiem ten král angličský do Říma vzkázal, prose, aby do jeho země legáti, totiš papežovi posli, byli posláni, jenž by mezi ním a mezi arcibiskupem zjednali [ty nesnáze]text doplněný editorem[8]doplněno podle Pasionálu kališnického. Jemužto králi když nedobrotivě z dvora papežova odevzkázáno, pro to se viece proti arcibiskupovi rozhněvav, inhed ve vše arcibiskupovo sbožie se uvázav, vešken pronárod jeho z země vyhnal, kterakž kto byl, žena, kněz nebo dietě, ižádnému neodpustil. Avšak sv. Tomáš Boha za krále prosieše. A když tak sv. Tóma v sirobě bydléše, ot Boha zevenie přijal, že se má k svému kostelu vrátiti a tu pro pravdu skrze krve prolitie k Jezu Kristovi jíti. A když se sv. Tóma sedmé léto po svém vyhnání s povolením královým k svému kostelu vrátil, s velikú ctí přijat. A před několiko dny před jeho krve prolitím jeden mladec přede všemi umřel a málo tak poležav, Božím divem z mrtvých vstav, poče všem praviti a řka: „Byl sem do najvyšších všech svatých přiebytkuov uveden. A tu jsem mezi apoštoly jeden prázdný stuol viděl. A když jsem anděla otázal, čie by to stolice byla, an mně odpověděl a řka: To jest stolice, jiež chová Hospodin jednomu angličskému knězi svatému.“
Byl jeden kněz, jenž na každý den mši od svaté královny pěl. Proněžto když před svatého arcibiskupa pohnán byl, dáváše jemu vinnu, by jiné mše neuměl, slúžiti jemu zapověděchu. A když svatý Tomáš svú žíni, již vždy na nahém těle nosieše, chtěl zšíti a ztvrditi, svlek s sebe, tu žíni schoval, aby ji potom tajně ušil. Tehda Matka Božie Maria zjevila se tomu knězi a řkúc: „Jdi k arcibiskupovi, rciž jemu: ‚Ta jistá, ješto jsem já na čest jí po vše dni mši četl, ta tobě žíni tvú na takémto miestě večas šije. A toť tobě znamenie, že těch črvených nitek, jimižto je šila, podlé žíně něco ostavila.
