mezi chudé rozdělili. Také dva mladá člověky vše, což měla, pro Buoh prodavše, mezi chudé rozdáše i jala se, svatého Jana následujíc, po něm choditi.
Tehdy, když jednú své někdajšé sluhy, v krásném rúše chodiece, uzřešta a sama v chudobě v sprostném rúše chodiešta, počešta se zamucovati. To sv. Jan znamenav, káza sobě piesku z mořského břehu přinésti a ten piesek v zlato a v drahé kamenie obrátiv, kázal těma dvěma zlatníkuov otázati. A když zlatníci jima odpověděchu, že jsú nikda tak čistého zlata a tak drahého kamenie nevídali, svatý Jan k nima vece: „Vezmúce toto zlato a kamenie, vyplaťtež sbožie, ješto ste prodali, neb ste již nebeské královstvie ztratili. Buďtež na tomto světě v dobrém bydle bohati, abyšte na onom světě u věčné chudobě bydlili.“ I poče jim sv. Jan o potupě tohoto světa a bohatství mnoho z Písma mluviti. A v túž hodinu, když tak sv. Jan mluvieše, ponesú jednoho mrtvého, jenž se byl přede třmidcát let oženil. A tu matka toho mrtvého, vdova s jinými přátely před svatým Janem padli a prosiec, aby jakož jest Družanu, takež i tohoto Boží mocí vzkřiesil. Tehdy, jakž svatý Jan zaplakav, Bohu se pomodliv, tak mrtvý ožil. Proněžto svatý Jan inhed přikáza, aby oněma dvěma, ješto od poručenstvie svatého Jana biešta odstúpila a k zboží se navrátila, pověděli, kterak sta slavnú odplatu ztratila, a on na tom miestě poče jima praviti o divných věcech onoho světa a zvláště k nima řka: „Ó, přehubená člověky, kterak sta daleko zablúdila, viděl sem, ano vaši andělé pláčeta a diáblé se radují. A nevieta, co sta dobrého ztratila, radost a přebytek přeslavný, v němžto sta na věky přebývati měla. Toho sta se šeredně chybila a chovajta se toho hrozného přebytka, jenžto sem já ohlédal, ty přehrozné črvy, jenž vždy člověčie srdce nemilostivě hryzé, ten vás čaká. Oheň na věky horúcí, studenost nevýmluvně mrazná, diábluov přehrozné viděnie, pláč, bez zubuov škřípenie, věčná
