žalost a ot Boží očí věčné rozlúčenie.“ To ten skřiešený domluviv i s těma, jimž to mluvieše, před svatého Jana nohami padše, počechu plačíce prositi, aby se ráčil nad nima smilovati. Jimžto sv. Jan vece: „Třidceti dní pokánie čiňte a za to Boha proste, aby prútie a piesek, jenž ste z mořského břehu byli přinesli, ať se opět vše v své přirozenie navrátí.“ A když se tak, jakož svatý Jan rozkázal, vše stalo, piesek i prútie se v své přirozenie obrátilo, tehdy sú tito svých hřiechuov odpuštěnie vzeli a [s]text doplněný editorem svatú otplatú jako i dřieve při svatém Janu ostali.
Potom, když svatý Jan po té vlasti, jenžto Azia slove, Božie jméno kázáše, tehdy modláři pohanských modl, lidi proti němu podnehše, jej jeli a do chrámu pohanského jej bezděčiec k modlám vedli. Jimžto svatý Jan vece: „Sjednámy se na tom, proste svých modl, ať se Ježíšuov kostel oboří, a já inhed obět vašim bohóm vzdám, nebť já se pomodlím mému Jezu Kristu, a oboří li se váš chrám, přijměte vy vieru křesťanskú.“ A když k tomu většie strana pohanuov povolila, všickni z chrámu vyšedše, počechu přihlédati, kterak by se to konalo. A jakž se svatý Jan Bohu pomodli, tak vešken chrám pohanský se zrušil a modla pohanská na kusy se ztlúkla. Z toho se biskup pohanský, jménem Aristodemus, rozhněvav, všecky lidi spolu svadil, tak že se všickni zbíti chtiechu. K němužto svatý Jan vece: „Co chceš, ať učiním, aby se upokojil.“ K němužto pohanský biskup vece: „Chceš li, ať uvěřím v tvého Boha, dám tobě jed píti – neuškodí liť, budu tvého Boha za pravého jmieti.“ K tomu apoštol vece: „Staň se, jakž dieš.“ A když na té smlúvě oba ostašta, pohanský biskup vece: „Chci tomu, aby od toho jedu jiné mrúce viděl a skrze to aby se viece ustrašil.“ To řekl pohanský biskup, k starostě městckému šed, dva na smrt odsúzená u něho uprosil, jimžto jakž brzo ten jed píti dal, tak sta inhed padše umřela. A zatiem apoštolovi když téhož pitie podal, tehda sv.
