temnosti přébytek jako žalář osvěcujíc, je z těžkého snu budiec, jim na pamět smrt blízkú přivázejíc, proti hřiechu jim mrzkost činiec, rozličně je k Boží milosti je přivodie, tak že každý z nich andělem hřiecha zproštěný [s]text doplněný editorem svatým Petrem řéci muož: „Toť jistě vědě, že jest Hospodin poslal anděla svého, jenžto mě jest zprostil Herodova vězenie.“
Druhé těch, ješto jsú v svatém pokání, světí andělé střehú, o tom nám jisté podobenstvie v Prvních knihách Mojžiešových psáno, že vida Hospodin svého milého lidu, jenž bieše v Ejiptě, velikú práci, chtě je odtad zprostiti a vyvésti, přepustil na krále Faraona veliké rány a hrozné přepusty, aby Boží lid od roboty vypustil. A potom uzřev Hospodin, ano král Faraon nikterakž nechce lidu jeho propustiti, pověděl a řka: „Přepustím úraz veliký na Ejiptskú zemi, pošli anděla svého, ten vende ve všecky domy Ejiptské země i zabie v každém domu všecko prvorozené od člověka až do dobytčete. Ale aby mému lidu ten anděl neuškodil a je mezi jinými od jiných pohanuov rozeznal, chci tomu, aby vezmúce čistého beránka krev, na všech podvojích Božieho lidu naznamenali znamení thau.“ A to proto, když to znamenie nebylo by nalezeno, v tom domu by bylo prvorozené zahubeno. A když zatiem Božím přikázaním anděl svatý nazejtřie v noci, po Ejiptě chodě, zabil všecko prvorozené po všech pohanských domiech, ale v domy lidu Božieho vníti nesměl, neb biechu krví beránkovú naznamenány. Takež duchovním rozumem, chce li se člověk silně v pokání vzdržeti, má na podvoji svého srdce krví beránka nebeského znamenie thau napsati, totiž našeho Spasitele jeho svaté krve prolitie v paměti mieti.
Třetí pomáhá sv. anděl těm, ješto se svých hřiechuov pokavše, opět se chtie k řiechu navrátiti. O tom máme psáno v kniehách Mojžiešových, jenž onen starý kmet Balaam
