[186r]číslo strany rukopisuneb sú židé v ta doby neměli moci, aby koho zahubili, ale vladařóm pohanským musili sú jeho dodati a naň žalovati, jakož psáno jest v knihách Matúšových, že sú židé Pilátovi odpověděli řkúce: Námť neslušie zabiti nižádného. Protož tvá otpora, ó Belial, nic nenie. K druhému, jakož dieš, ó Belial, že židé podlé zákona přikázanie zahubili sú Krista: proti tomu pravím, že pán mój Ježíš, co jest mluvil, to jest mluvil ve jméno boží. A co jest pravil, to se jest stalo podlé znamenie daného od Boha, kteréžto psáno jest v knihách Druhého zákona v XVIII. kapitole, kdežto dále stojí: Ktož nebude poslúchati proroka toho, bude vyvržen z obce mé. A protož byl li jest dřieve lid židovský národem zvoleným od Boha, již nenie, neb tak die Isaiáš v L. a IIII. kapitole, že pohané budú dědici sémě jich. A protož pohané již sú národ a lid zvolený od Boha. A lid židovský jest lid prokletý od něho, neb ten lid židovský tak mnohá dobroděnstvie přijem od Boha, byl jest toho nevděčen. Neb těma nohama, jimižto přešel jest přes moře Červené, těmi jest běhal, aby prolil krev svého bližnieho. Takéž týmiž usty, jimiž předtiem Boha chváléše, pro potupenie svých nepřátel již pak modly sobě učiniti žádáše. A těmi očima, jimižto Boha v oblace i v ohnivým sloupě opatrováše, již pak na modly hledieše. Také ten lid židovský měl jest mrzkost z manny anjelského chleba a vždycky reptal jest proti Bohu, chtě se vrátiti do Ejipta. A takovými činy rozhněval jest Boha, že ze všeho toho lidu z Ejipta vyvedeného jedno dva, totižto Jonáše a Kalef, vešli sú do slíbené země, a jiní všickni smrtí sú shlazeni. Ale co jest o těch starých hřieších rozprávěti, patř na jich nevděčenstvie a zlost přítomnú, že pána Ježíše, Syna božieho skrze proroky slíbeného a pro jich spasenie k nim od Boha poslaného, netoliko sú nechtěli přijieti, ale smrtí hanebnú sú jeho zahubili. A ty vieš, ó Beliali, žeť sú pohané to nikda svým modlám toho neučinili, ale že sú ctili a jim sě klaněli. A by jim pak Buoh nesmrtedlný byl oznámen, ovšemť by jeho byli ctili. A protož chtěl jest Buoh skrze svého Syna pohany děditi, a protož řekl jest Buoh k Synu svému: Žádaj ote mně a dám tobě pohany, dědictvie tvé a vladařstvie tvé krajiny zemské.“

I vece Belial: „Ó Mojžieši, divný si v svých rozprávkách. Ale poněvadž dieš, že Syn boží má pohany za dědictvie, co se pak stane o lidu židovském; i zdali budú čekati