[184r]číslo strany rukopisua semenem jejím. A jie řekl jest: [Rozmnožím]text doplněný editorem biedy tvé a početie tvé. V bolesti porodíš syny své a pod mocí mužovú budeš a on tobě bude panovati. A Adamovi řekl: Jest zlořečena země v diele tvém, u práci jiesti budeš chléb tvój všecky dny, jakož psáno stojí v knihách Rodných v II. kapitole. A protož jest li shlazen hřiech člověčí skrze smrt pána tvého Ježíše, jakož ty neseš, proč pak pokuty nejsú shlazeny, ješto od hřiechu pocházejí? Neb to za řeholu u práviech stojí psáno: když bude zdviženo prvnie, tehdy má zdviženo býti i přídružné, ješto od toho i prvnie pocházie, neb poněvadž pokuta přidržena[70]sic! k hřiechu, tehdy když hřiech přestane jakožto příčina, má přestati i pokuta, jakožto účinek ot něho pocházející. Protož jest li odpuštěn, má býti i pokuta odpuštěna. Neb jakožto u práviech stojí, dokudž pokuta trvá, dotud hřiech nenie odpuštěn. A ty vieš, Mojžieši, že svrchu psané pokuty zlořečené, od Boha pro hřiech vydané, nejsú skrze smrt tvého pána Ježíše shlazené, a tady dovodím, že tvój pán Ježíš nenie pravý Mesiáš, totižto spasitel tohoto světa.“

A když to uslyše Mojžieš, zamúti se srdce jeho a světlo očí jeho nebieše s ním, avšak v sobě vece: „Zpravenie řečí tvých, Hospodine, osvěcuje mě, jenž dáváš rozum maličkým.“ A ihned otevřev usta svá, i vece: „Mnoho se pleteš, ó Belial, u výsosti práva, dokudž nepřídeš ku poznánie pravdě. Zajisté pravím tobě, že lidský hřiech i jeho pokuta skrze smrt mého pána Ježíše sú shlazena. A tohoť dokáži takto. Vieš, žeť Buoh najprvé řekl takto Adamovi: Z každého dřeva […]text doplněný editorem poznánie dobrého a zlého nejez, neb který den jiesti budeš, smrtí umřeš. Avšak jedl jest od toho ovoce, a neumřel jest ihned toho dne, ale učiněn jest na těle i na duši smrtedlný. Neb když jest Buoh káral Adama z hřiechu, tehdy Adam odpověděl jest a řka: Žena, kterúž s’ mi dal, ta jest mne oklamala. A protož řekl jest ženě: Proč s’ to učinila? Odpovědě žena: Had mě oklamal. Vece jie Buoh: Ty, ženo, poněvadž si múdřejší než had, a dala s’ se jemu oklamati, a ty, Adame, sa smělejší a silnější a múdřejší své ženy, a uposlúchal si jejieho hlasu, chtiece býti mne rovný u poznánie a vidúce, že sem já Buoh váš a stvořitel váš, však radějše ste uposlúchali hlasu hadového, nežli mého; zajisté veliké jest prohřešenie vaše a hodni