[601]číslo strany rukopisuAmachius: Bratr tvuoj Tiburcius nemúdrú hlavu jmá, ale ty móžeš mi múdřějie odpověděti. To zřějmo vidíte, ež na tom hýříte[1860]podtrženo, Hankova excerpce, jež vše, což jest na světě utěšeného, každému člověku libého, to trpíte, a což jest truchlého a strastného, to volíte.
K tomu Valerianus vecě: Vídal sem zímě, ano na ledu prázdní hrají a dělným oráčkóm sě posmievají, ale létě oráčkové, ješto sě dřieve mútiechu, ti s pole vezúc sě smějí, a ti, ješto zímě hrajiechu, nic dobrého nemajíc pláčí. Takež my zde na světě mnoho potupy a strastí trpíme, ale potom věčně sě radovati budem. Ale vy zde sě radujete i veselíte, a potom na věky hořekati[1861]podtrženo, Hankova excerpce budete. K tomu Almachius vecě: Tehda podlé tvé řěči my, jsúce nepřěmožená kniežata, na věky smrtni budem, a vy, jsúce sprostní, hubení, nikomu dobrém za nic nestojiec, chcete sě na věky radovati! K němužto Valerianus vecě: Hubení mužíkové jste, ale ne kniežata! Za našich sě časóv urodivše, skoro zemřete a čím ste viece nad jiné na světě měli, tiem viece buohu odpoviedati jmáte. V tu dobu Almachius s velikým hněvem vecě: I co řěčí dlímy, vzdajte obět buohóm našim, dětež pryč beze všie přiekazy. K tomu svatá odpověděšta: Vy[1862]původně zapsáno pravděpodopně „wie“, koncové „e“ vyradováno, „i“ přepsáno na „y“ na každý den pravému buohu obět vzdáváva. K nimažto Almachius vecě: Tehda ty jediný[avk]jediný] gyedyny svým bratrem u pravý buoh věříš a vešken svět neprávě věří! K tomu Va[602]číslo strany rukopisulerianus
