[599]číslo strany rukopisubratrem a počiščenie svatého, křst přijmi a inhed anjelské tváři viděti moci budeš.
V tu hodinu vecě Tiburcius bratru svému Valerianovi: Proši tebe, bratře milý, k komu mě na křest povedeš? Valerianus odpovědě: K svatému otci Urbanovi biskupu tě povedu. K němužto Tiburcius vecě: Snad ty mieníš onoho Urbana, jehožto jsú již několikrát[ave]několikrát] nyekolykra odsuzovali a ješče sě toho po kútiech kryje, a jmú li jeho, inhed jeho užhú a nás podlé něho. Proněžto chtiec buoha v nebesiech nalézti, naleznem sobě na tom světě ujženie. Jemužto svatá Cecilia vecě: By byl jen tento život na světě, báli bychom sě jej ztratiti, ale jež jest jeden lepší život, jenžto jest syn buoží, na svět přišed, svatými slovy[1856]zde zapsáno „a we“, podtrženo (předěl sloupců) a velikými divy ukázal, toho ktož dojde, nikda neztratí. A proto je[avf]je] gie syn buoží s nebe na zemi sstúpil a jat byl, aby hřiešné lidi diáblem jaté zprostil. Proto dobrovolně trýzněn, aby nás pekelné trýzni zbavil. Proto bodlivú korunu na svéj hlavě přětrpěl, aby nás od věčného odsúzenie odvadil, proto hořkú žluč pil, aby nám, hřiešným, v svatéj žádosti nebeské královstvo osadil. Proto obnažen byl[1857]nadepsáno jinou, soudobou (?) rukou, aby prvních našich otcóv a mateří nedostatečnú nahotu přikryl. Proto na dřěvo svatého křížě zpat, aby náš počátečný hřiech, jenž počátek s dřěva měl, jeho svatú milostí shlazen byl[avg]byl] byty, proto jeho svatý bok kopím proklán byl, aby ten přěpovyšně stred plovúcí
