[574]číslo strany rukopisukázal. A když tak pro svú starost na všě strany slovuten bieše, připudil ho král, aby v jeho dvořě přěbyl, dokad by jeho biskupem neučinil. Z toho sě svatý Leonardus vzdálil, na púšti jíti zamyslil a tak ote všeho s svým bratrem s Liphartem do toho města, ješto […]text doplněný editorem[1784]homoioteleuton, chybějící text doplnil Hanka in margine Aurelianum slóve, šel. A když tu přěbyvše, Liphart na jednom břězě sám bydle, buohu slúžiti umyslil a svatý Leonardus ducha svatého ponučením do toho města, ješto Aquitania slóve, kázat jíti sě připravil. A tak milé otpuščenie ot sebe vzemše, svatého míru pocělovánie sobě davše, rózno sta sě rozešla.
A když svatý Leonardus po rozličných vlastech kážě, veliké divy činieše, na jednom lesě nedaleko od toho města, ješto Lemovika slóve, bydlo sobě učiniv, tu buohu snažně slúžieše. Na tom[1785]na tomto místě zapsáno sě, škrtnuto až Hankou lesě pro králova loviště bieše jedna krásná sien udělána. Potom těch časuov to sě přihodilo, ež král s královú na ta lovišče přijěv, velmi vesel byl. A tu jeho králová, ež těžka[1786]podtrženo, Hankova excerpce bieše, dietě jměvši, i s dietětem umřěla. V tu hodinu pojide pláč a úpy[1787]podtrženo, Hankova excerpce veliky, ano král se vším dvorem žalostivě králové pláče. A v túž hodinu svatý Leonardus po lesě chodě, bohu sě modle, uslyšav zdaleka pláč žalostivý, slitovav sě nad nimi, k nim šel. Tehda ho král přěd sě pozvav, jeho otázal, kto by byl. Jemužto svatý Leonardus otpověděl, jež jest učenník svatého Remigie, uvedl jeho král k mrtvému, k svéj královéj tělu, jeho nábožně prosě, aby ráčil sě za královú i za dietě pomodliti buohu, cělú vie[575]číslo strany rukopisuru
