[568]číslo strany rukopisuto tak musí býti, tento čas na ny přěpušč ta pokušenie, ale rač pomáhati a silnú pokoru dáti! Jemuž hospodin vecě: Buď ustavičen, neb má milost vždy bude stráž všěch duší. To řek hospodin, na nebesa vstúpil.
A Eustachius domuov šed, to všecko svéj hospodyni rozpravil. Tehda po malých dnech veliký mor na jeho všěcky lidi udeři tak, ež jeho sluhy, brzcě sě roznemáhajíc, mřiechu a potom koni i vešken dobytek jemu zahynul. A mezi to jedni zlí lidé na jeho duom v noci udeřivše, vše sbožie jeho poplenili. A tak sbožie jeho všecko těch dní rozebráno i roztrháno. Tehda svatý Eustachius s svú paní a s svýma dieťatma[1743]podtrženo, Hankova excerpce, nevěda žív, co učině, pro veliký stud a hanbu vzdvih sě o pólnoci i bral sě do dalekých zemí do Ejipta. A zatiem ciesař i všěcka římská kniežata jeho dlúho ptavše, a nikdie nenalezše, velmi jeho žěléchu, ež byl rytieř vzácný a všemu ciesařovu dvoru vzchovalý. A když tak Eustachius s svú čeledí po cěstě jda k moři, vsědechu na jednu[1744]podtrženo Hankou, in margine různočtení „geden“ koráb[1745]podtrženo, Hankova excerpce i počěchu po moři plúti, na nu[1746]podtrženo, Hankova excerpce stranu moře přěpluvše, nemějiechu, čím od korába zaplatiti. Tehda mořský přievozník počě k němu řéci: Anebo zaplať, anebo svú paní mi v základě za nájem ostav! A když sě tomu velmi svatý Eustachius počě brániti, ponuce mořský přievozník svým pacholkóm, aby jeho u moře uvrhli. Tiem úmyslem chtě sobě jeho paní ostaviti, neb k niej diáblovým ponucením svěcskú milost jmějieše. To uzřěv svatý Eusta[569]číslo strany rukopisuchius
