Amen.Živ[565]číslo strany rukopisuot svatého Eustachie mučenníka[arl]mučenníka] mucze(n)ny
Svatý Eustachius prvé slul Placidus a potom jemu vzděno Eustachius. O tom sě tak píše, jež jest byl mistrem i starostú nad rytieřstvem na dvořě Trojana ciesařě a byl velmi milosrdie plný, ale i svú hospodyní pohanské viery bieše. Měl jest také dva syny, pacholíky malá, podlé svého stavu u veliké cti i rozkoši vzchovaná.
A když jednú Eustachius s rytieři a s svými lidmi zvěř lovieše, nadjide veliké stádo jelenóv. Mezi nimižto jeden znamenitě přěkrásný stáše. A když sě rytieřstvo na ty jeleny oddachu, ten krásný jelen v jinú sě stranu u věcší les obrátil. Tehda Eustachius všěch jiných lidí ostav, za tiem jelenem sě oddal, hlédajě všěmi činy, kak by jej dostihna zabil. A když tak snažně po něm hnáše, brzo nezřěv uzři, ano jelen na jednéj vysokéj skále stojí. I počě snažně mysliti, hlédajě, kak by k němu přišel. A v tu hodinu, když tak pilně na ten jelen hlédáše, uzřě, ano mezi rohama kříž stvúcí[1735]podtrženo, Hankova excerpce stojí a obraz našeho spasitele Jezukrista. A ten svatý obraz počě k němu mluviti a řka: I co po mně běžíš? Proč mi sě protivíš? Já sem tobě na tomto zvieřěti zjěvil a sem všeho milosrdie i na tvé almužny i přišel sem, abych tě sobě ulovil, jako ty tento jelen[arm]jelen] gielen uloviti žádáš. To uslyšav Eustachius, velmi sě užasl tak, ež v téj úžěsti s koně na zemi[1736]původně zapsáno „zemu“, „u“ částečně vyradováno na „i“ spadl.
A tu dlúho ležav, k sobě sě navrátiv, vstav, vecě: Proši tvé milosti,
