svý[562]číslo strany rukopisumi nepřátely svítězíš.
Tehda ten vojenský starosta kázal obojích střieci apoštolóv, aby, kteříž[1730]sic! by u přědřečení křivé nalezl, nemilostivě nad nimi pomstil. A když nazajtřie bylo a to, jakž apoštoly přědřekli, sě stalo, proněžto když Baradach chtěl pohanskú kněží inhed zahubiti, ale světí apoštoli otradili a řkúc: Na to sme posláni, abychom nikomému příčina smrti nebyli, ale všěcky, kteréž muožem, živili. Téj řěči starosta vojenský sě podivi a vlášče, ež apoštoly svých protivníkóv nedadie zahubiti, ani kterých daróv chceta bráti, přěd krále apoštoly uvedl a řka králi: Věz to, ež jsta toto dva buohy, ješto sě pod člověčí tváří tajíta. A to řek, počě přěd králem mnoho dobrého o nich mluviti.
To slyšiec čarodějníci, u veliciej[1731]koncovka podtržena Hankou závisti řekli: To lidie dobří nejsú a lsti proti tomu království hledají. K těm čarodějníkóm vecě: Smiete li s nimi sě hádati? K tomu čarodějníci řechu: Chceš li to uzřieti, ježť přěd námi mluviti neuměti budú, kaž pozvati přěd sě múdrých a rozomných lidí. Budú liť směti přěd námi mluviti, potom nás, ež sme neuměli, poznáš. A když mnozí múdré řěči lidé na to hádanie byli pozváni, přěd těmi čarodějníky nic mluviti neuměli. Tehda čarodějníci královi vecěchu: Aby věděl, jež sme my mocní bohové, přěpúščieme jim mluviti, ale choditi nebudú moci. A opět jim chod navrátíme, ale zrak jim otejmeme. A když to vše, jakž řekli, učinili, tehda starosta vojenský ty jisté mudrcě vida tak
