přěduos[489]číslo strany rukopisutojného dřěva rozličné divy Eraklius ciesař vida, na svatém otci papeži obdržal, aby na čest a na chválu Povýšenie svatého křížě slavný den ustavil na věčnú pamět, aby všickni sbožní to u paměti měli, ež náš spasitel pro všě hřiešné na svatém kříži umřěl, boha chváléc, věčnému sě přiebytku dostali. Amen.
Svatého Kornelia[1529]zapsáno jinou, mladší rukou in margine, na volném místě nad textem doplnil též Hanka
Svatý otec Kornelius papež od pohanóv velikú nenávist trpěl tak, ež Decius ciesař kázal se vším žákovstvem jeho do dalekých vlastí zaslati. A když sě po některých časiech svatý Kornelius opět zasě vrátiv, nechtěl modlám pohanským sě modliti, na smrt jest odsúzen a s ním dvamezidcietma[1530]podtrženo, Hankova excerpce jiných svatých pro svatú vieru smrt přijemše, bohu sě dostali. Amen.
Svatá Eufemia byla z Říma, kniežěcieho rodu. Ta vidúci, ano křestěné za Diokleciana ciesařě veliké násilé trpie, chodieci mezi nimi, jě u vieřě posilováše. A když jednoho časa súdcě ciesařóv přěd očima svaté Eufemie rozličně křesťany mučieše, počě svatá Eufemia volati a řkúc: Křivdu mi činíš, súdcě, křivdu mi činíš. To súdcě uslyšav, sě uradoval, mně, by sě ona chtěla ku pohanským modlám obrátiti, i počě jie tázati a řka: V čem já tobě křivdu čini? K tomu ona vecě: Na tom mi křivdu činíš, ež věda mě, dievku urozenú, proč lidi neznámé prvé než mě přěd buoh šeleš[1531]podtrženo Hankou, in margine „ſſleſſ“. K niejžto súdcě vecě: Já sem mněl, by ty sě na své urozenie rozpomanuvši, k našiej sě vieřě navrátila. A to řek súdcě, kázal ji do žalářě vésti. A když ji na[490]číslo strany rukopisuzajtřie
