[435]číslo strany rukopisuŠčepána sám jediný mučedlník ochtáby má. A třetie, jež sě jeho svaté pěnie mimo všě jiné svaté kromě svatého Pavla na jitřní dvakrát přězpěvuje. A jakož sě to děje svatému Pavlu pro jeho po všem světu věhlasné[1372]podtrženo Hankou, in margine různočtení „wſſyehlaſne“ kázanie, takež sě to děje svatému Vavřinci pro jeho znamenité a hrozné umučenie. Proňežto praví svatý Ambrož: Osvietil jest svatý Vavřinec veš svět tiem světlem, jímžto sám byl zažžen, a tú horkostí, jížto pro Jezukrista trpěl, křesťanská srdcě zažehl. Protož, svatý Vavřinče, prosímy tebe, aby nám pomohl svú prosbú nad našich hřiechóv plamenem svítěziti, jakož si sám silným srdcem s boží pomocí nad horúcími mukami svítězil. Amen.
Svatého Hipolita[1373]zapsáno jinou, mladší rukou in margine, na prázdném místě Hanka doplnil: „S. Hypolitus“
Svatý Ipolitus když tělo svatého Vavřincě pochoval, do svého domu šel a tu, když všiej svéj čeledi mír[1374]podtrženo, Hankova excerpce pocělovánie[1375]podtrženo, Hankova excerpce dal, od svatého knězě, jemuž Justinus řekli, se vší čeledí inhed božie tělo přijal. A když za stuol k uobědu siesti chtieše, prvé než kaký kus okúšal, přišedše v dóm rytieři, svatého Ipolita popadše, přěd ciesařě Decie vedli. Jehožto ciesař uzřěv, ulyzna sě vecě: Takés ty sě čarodějníkem učinil, jenžtos tělo Vavřincovo v zem pochoval. Svatý Ipolitus vecě: To sem učinil ne jako čarodějník, ale jako věrný křesťan. V tu dobu ciesař rozhněvav sě, kázal s ňeho křesťanského krojě rúcho, ješto v tu dobu na sobě mějieše, svlekúc, jeho usta kamením zbíti. K ňemuž svatý Ipolitus vecě: Mne si nesvlekl, ale oblekl. Decius vecě:
