[378]číslo strany rukopisusě obrátili, všěm rozpravujíc, ež dědičstvie svaté Beatricis nevinně odjaté bohem na těch hodech pomščeno. Ti světí umučeni sú po božiem narození po dvú stú osmdesát sedmého léta.
Svatá Marta[1191]zapsáno jinou, mladší rukou
Svatá Marta, sčastná hospodyni Jezukristova, jehožto v svuoj duom míle přijímala, od králového rodu pošla. Jejie otec byl Sirus, mátě jejie byla Eukaria. Ten jejie otec mocné kniežě byl, nad několikmi vlastmi vládl a zvlášče Magdal hrad a městečko Betaní a velikú stranu Jerusalemě města dědičsky diržal. Jeho dci, svatá Marta, čistá děvicě byla. A když k niej Jezus Kristus kda v dóm přišel, snažně jemu slúžila a svú sestru, Mariji Magdalénu, k službě jemu ponúcala[1192]podtrženo, Hankova excerpce. Neb sě jiej tak vidělo, ež by veš svět takému hosti nemohl duostojně poslúžiti. A když po božiem na nebesa vstúpení všickni apoštoli po světu sě rozešli, tehda svatá Marta s svým bratrem, svatým Lazarem, a s svú sestrú, Marijí Mandalénú, a také s svatým Maximinem, od ňehožto biechu křest přijěli, všickni spuolu na bárku vsazeni, a tak na moři bez vesl i beze všie jiné přípravy plovúce, boží náhodú do Marsilie připluli a v těch vlastech[1193]původně zapsáno „wlaſte“, „ch“ nadepsáno (autokorektura) mnoho lidí na vieru obrátili. Těch časóv byla jedna san hadové postavy nad řěkú Rodanem v jednom lesě, bieše širšie než vuol, delšie než kuoň a zuby u nie[1194]původně zapsáno „ny“, „e“ nadepsáno (autokorektura) jako