kir[349]číslo strany rukopisusti u bozě, otcě mého, a ve mně, v Jezukristu, synu jeho, i v duchu svatém. A inhed ju svatému Michalu archanjelu poručil a ten ju na suchú zemi z mořě vyvedl. To jejie otec uslyšav, v čelo sě hněvy tepa, tak mluvieše: Kterým kúzlem to činíš, jež u moři kúzedlnú moc ukazuješ? K ňemužto ona vecě: Nesčastný, nemúdrý, od Jezukrista tu milost sem přijala. Tehda ju káza opět otec do žalářě vésti a tu jiej ráno hlavu stieti.
Té noci ze spatu[1087]podtrženo, Hankova excerpce vstavše, otcě jejie Urbana, náhlú smrtí umřěvše, nalezli. Miesto ňehožtož velmi zlý opět súdcě jménem Dius v ni sě uvázal, kolébku železnú v ohni užehše, s uolejem a s smolú připravivše, svatú Kristinu v ni vložichu i káza ju čtyřem mužóm kolébati, aby tu spieše životem konala. Tehda Kristina boha počě chváliti a řkúc: Nedávno mě hospodin skrzě svatý křest sobě urodil, a protož chce, aby mě jako dietě kolébali. Tu sě súdcě rozhněvav, kázal jiej hlavu oholiti a tak přěse vše město, svlekše, nahu přěd modlu vésti. Tu ona boží mocí kázala, ež modla padši, na mnoho sě kusóv rozrazila. To uslyšav súdcě, hořem inhed umřěl. Miesto ňehožto ješče horší súdcě vstal, jemužto Julian řekli. Ten pec upáliti kázal a v ni svatú Kristinu vsaditi. Tu pět dní s anděly pozpěvujíc, bez úraza odtad vyšla. To uslyšav Julianus, to vše kúzlem činiece, mnieše, káza svému kúzedlníkovi, aby hadóv a ješčeróv[1088]podtrženo, Hankova excerpce načinil a na ni pustil. Tu jiej hadové nic neučinichu, proňež počě súdcě k svému kúzedlníku řéci: Proč hadóv nerozdráždíš? Však si mistr. Tehda on přistúpiv, hady vzdráždil a inhed tu hadové čarodějníka až do smrti uščípachu. Tehda svatá
