Je[346]číslo strany rukopisuzukrista uvěřiv, jeho za čtyři léta v svém jednom dvořě tajně choval. Potom kniežata pohanská přěd Vespezianem naň žalováchu. Proňežto Vespezianus list do Ravenny poslal, přikazujě, ktož by proti bohóm na čem shýřil[1074]podtrženo, Hankova excerpce, aby za to dosti učinil, anebo z města vypuzen byl. A k tomu řka: Neslušie nám pomščievati bohóv, ale oni sami, hněvají li sě, nad svými nepřátely mstěte sě. V tu dobu Patricius vida, ano svatý Apolinaris sě modliti modlám nechce, dal ho u moc jednomu rytieřovi, jenž nad jinými rytieři byl a křesťan tajný, ten svatého Apolinarisie počě prositi, aby asa mezi malomocnými načas sě pokryl: Mezi nimižto tebe načas hledati sě nedomyslé, až by hněv pohanský i minul. To pohani vzvěděvše, svatého Apolinarisie postihše, na smrt jeho ubili. Po tom bití sedm dní žív byl, křesťany u vieřě potvrzujě, duši pustil. A to svaté tělo křestěné cně pochovali. Toho svatého Apolinarisie života popsánie u pění své mšě svatý Ambrož potvrzuje a takto o ňem mluví: Ó, přěduostojného divu povýšený biskupe, svatý Apolinařiši, jenžto si s biskupstvie svého duostojenstvím od hospodina apoštolskú moc přijal a v svéj juž těžkéj starosti ustavičnú mocí v rozličných mukách nezamlčal si, ale kázal si jmě našeho boha Jezukrista, proňežtos koronu svatého mučedlnitstvie obdržal věky věkóm. Amen.