[333]číslo strany rukopisuvešken svuoj statek chudým rozdavše, mnoho dobrého činiece, bohu snažně slúžiece, své životy u bozě skonali a jemu sě dostali, s nímž kralují na věky. Ti sú byli ten čas po božiem narození po stu a po pěti a šestidcát letech.
Život svaté Marty, hospodyni Krista pána[1033]zapsáno jinou, soudobou (?) rukou, Hankovou rukou doplněno: Svaté Mandaleny
Svatá Maria Mandaléna od svého hradu, jemužto Magdalum řekli, Mandaléna slula, vysokého rodu byla, od velikých králóv pošla. Jejie otci řekli Sirus a mateři Eukaria. S bratrem s svým vlastním, s svatým Lazařem a s svatú Martú, vlastní sestrú, na tři čiesti své sbožie rozdělili byli. Maria Mandaléna Magdalum hrad, od ňehožto Magdaléna slula, a svatý Lazař jednu čiest Jerusalemě města a svatá Marta Betaní diržiechu. A když sě Maria Mandaléna nad svú duší zapomněvši, v rozpuščenú rozkoš světa bujně sě davši, na svú sestru Martu ani na svého bratra Lazařě počě tbáti, ale což diáblu a jejie tělesenství líbo bieše, činieše bez studu. V ta doba Lazař, bratr jejie, rytieřský stav cně vedieše a Marta jakžto múdrá ten truoj otdiel hospodářky obmýšlejíc opravováše. Rytieřóm i služebníkóm svým všicku potřěbu dávajíc a zatiem také svým statkem ščedřě chudé pro buoh dařieše. Potom po božiem na nebesa vstúpení vše své sbožie prodavše, přěd apoštoly v jich moc peniezě položili, aby z nich, což chtiec, pro buoh učinili. A když Maria Mandaléna tak sě zěvně v sboží, v krásě i v tohoto světa veselí rozličně kocháše, pro svú přielišnú, bujnú drzost juž své jmě ztrativši, ne Maria Mandaléna, ale Hřieš[334]číslo strany rukopisunicě
