[288]číslo strany rukopisužebrati a svú hospodyni krmiti.
A když sě tomu plný rok skonal, tehda Faustinian, jejie hospodář, z Říma své posly za moře poslal, aby sě vztázali, kak by sě tam jeho hospodyni i s dětmi dálo. Ti tam šedše, viec sě nevrátichu. Druhé posly poslal. Ti sě vrátivše do Říma, jež sú žádného tam nenalezli, ani panie, ani dětí, jemu pověděli. Faustinian to uslyšav, svého syna Klimenta doma snažně poručiv, sám na korábi přěs moře plul hledat své panie a svých dětí i byl tam dvadcěti let, a nikdiež jich nenalezl. Jich syn Kliment v Římě bydléše a již sě otcě a mateře i bratřie rozpáčiv[793]podtrženo, Hankova excerpce, otda sě na učenie, v ňemžto vskuořě slovutně prospěl a najviec sě na to snažil, kak by to v umění nalezl, jest li dušě věčná a nesmrtedlná, neb v ta doba ješče svatý Kliment pohan bieše.
V ty časy svatý Barnabáš apoštol do Říma přišed i počě vieru Jezukristovu kázati. Tu sě jemu mistři pohanščí počěchu posmievati. Mezi nimižto Kliment posmievajě sě kázaní svatého Barnabášě, jemu toto otázanie učini a řka: Kak je to, že malá žížalka komár šest nóh má a křídle a slon, jsa velmi veliký, jen čtyři nohy má, ale křídlú nemá? K tomu svatý Barnabáš odpovědě a řka: A nemúdrý, k tvému otázaní snadně odpovědě, ač mne tiežeš proto, aby sě naučil. Tiežete mne o stvoření božiem a boha stvořitele neznajíce! Správně v stvořeních blúdíte, kdež stvořitele boha neznáte. To slovo Klimentovi na srdci[794]podtrženo Hankou, in margine různočtení „myſli“ tanulo[795]podtrženo, Hankova excerpce i počě svatého Barnabášě prositi, aby ho pravéj vieřě naučil. A tu vieru přijem, přěs moře přěplul, k svatému sě Petru přivinul. Tu ho svatý Petr přijem, u vieřě potvrdil a o věčnosti dušě jej naučil.
Těch časóv jeden čarodějník bieše v Jerusalemi, jemužto jmě Šimon bieše. U ňehožto biesta vláščie dva učenníky jeho, jednomu Aquila a druhému Niceta jmě bieše.
