[201]číslo strany rukopisupráva jmá umřieti, neb sě synem buožím nazývá. Pustíš li ho, nejsi přietel ciesařóv. To Pilát uslyšav, užase sě, bojě sě, aby v ciesařovu nemilost neupadl. To praví Kryzostomus: Snadno s pravedlné cěsty sblúdí, ktož viece v sobě lidí než buoha sě bojí. V tu dobu Pilát vzem vuodu, umyl rucě přěde všěmi lidmi a řka: Nejsem vinen já na této nevinné krve prolitím.
Tak tehdy ten obyčěj bieše, ktož sě které viny očiščoval, ten rucě přěde všěmi lidmi[576]nadepsáno jinou, soudobou rukou umyl. Tu praví svatý Kryzostomus: Darmo sě, Piláte, omlúvajě umýváš, všaks věděl[577]původně zapsáno „widiel“, „e“ nadepsáno jinou (?), soudobou rukou, ežť jsú jej v tvú moc Židé pro závist dali. A také proti sobě mluvíš, všaks řekl[vq]řekl] rzekl rzekl k Židóm: Žádné příčiny jsem proti němu nenalezl. A řekls[vr]řekls] rzklſſ k němu: Jmám moc ukřižovati a pustiti tě. Která tvá omluva býti móže? A ty sě lidí viece ubav než buoha, nevinněs ho na smrt otsúdil. A když ho Pilát na smrt otsúdi, tak dva lotry přivedú, na něžto Pilát žalobu přěslyšav, také jě na smrt otsúdi. V tu dobu rytieři Pilátovi přistúpivše k Ježíšovi[vs]Ježíšovi] gieziſſow, s něho rúcho hedvábné, v němžto biechu jej na smiech oblekli, svlekú a v jeho[vt]jeho] gieho rúcho opět oblekú, vzvalivše naň kříž přěveliký, přěd město na smrt povedú. Ten kříž tak těžký bieše, jež mdlobú jeho[vu]jeho] gieho již nésti nemožieše, neb bieše všicku noc bit i rozličně trýzněn.
V týž čas za ním dva lotry povedú na jeho věcšie potupenie, aby ho lidé mezi zlými načtli. Jdieše také za ním lid všeliký, jedni[vv]jedni] giedny sě posmievajíc, druzí divóv někakých viděti žádajíc. Za ním také jdiechu jedny[vw]jedny] giedny panie nábož[202]číslo strany rukopisuné[vx]nábožné] nabozneho
