ká[103]číslo strany rukopisuzal jeho v čirém poli k jednomu [dřevu]text doplněný editorem[369]doplněno Hankou in margine přiviežíc střieleti. Jehožto svaté tělo na všě strany střielevše, mniec, by umřěl, odtad pryč šli. A potom u malých dnech svatý Šebestián obrátiv[370]podtrženo Hankou, in margine různočtení „+ ostrabiw, t. 2“ sě opět na vzchod ciesařové sieni, šed počě na ciesařě volati, jej z toho treskcě, ež křesťanóv[ik]křesťanóv] krzieſtyanuow nenávidiece, jim mnoho zléh’ činíta. V tu dobu ciesařě otázasta, ten li je toto Šebestián, jehožto svě byla kázala ustřieleti. Jimažto svatý Šebestián otpovědě: Na to muoj hospodin vzkřiesil, abych váma prorokoval z toho, jež mnoho zlého buožím sluhám činíte. Tehda ciesař sě rozhněvav, kázal jeho tak dlúho kyji bíti, až na tom miestě skončal a buohu sě dostal. To sě dálo po buožiem umučení dvě stě osmdesát sedmé léto.
Život svaté Nětišě dievky[371]in margine mladší rukou Svaté Nětiše
Svatá Nětišě, dievka přěmúdrá, jakž o niej píše svatý Ambrozius, třinádcte let vstáři jsúci, pro Jezukrista svú krev prolila. A což jiej v letech scházalo, to jest v niej múdrost nahrazovala. A když jie jeden čas syn starosty ciesařova zazřěl, sobě ji za chot pojieti zamyslil[il]zamyslil] zamyſl. Proněžto mnoho jiej darovati slíbil, chtěla li by jemu na tom povoliti. Jemužto svatá Nětišě otpověděla a řkúc: Otstup ote mne, zlého hřiechu počátku, nebezpečné smrti obroče, neb již jiného jmám prvého než tě, ješto mě spravedlně miluje, jenžto jest krásný, urozený, mocný, silný a nad tě bez miery ve všem dobrém přědčí. Jehožto matka čistá děvicě jest, jehožto otec ženské hlavy nezná. Jemužto anděli slúžie, jehožto krásě
