avšak i těch málo svatých dní ne tak správně, jakž smy povinni, světíme. A protož ten slavný den ustaven jest, aby, což kterým zameškáním, méně nežli slušie, učiněno jest, asa na ten den svatý všem svatým slúžiece, jich sě svaté milosti pokořiece, za naše obmeškánie, jakž mohúc, dosti učinili.
Čtvrté ten den svatý i slavný všech svatých proto ustaven jest, aby jich pomocí naše prosby spieše byly uslyšány, aby jakož my jich svatú milost toho dne nábožně chválíme, takež oni všichni spolu za ny přěd hospodinem se přimluvili. Nebo jest nesnadné věřiti, by tak velikého sboru svatého prosba nebyla uslyšána. Jakož praví svatý Řehoř: Dnešní den u modlitvě žádajíce tvého smilovánie, sporostí pro množstvie prositelóv tvých ščedře nás podař! Ale to slušie znamenati, jakož podlé ciesařových práv jest jedno sedm činóv, jimižto s právem dědičstvo móž držáno býti. Točíš ktož vyslúží. Druhé, ktož jedno za druhé dada promění. Třetie, ktož pravým bojem dobude. Čtvrté, ktož na to listy má. Páté, ktož kúpí. Šesté, komuž spadá po dědičství. Sedmé, komuž darem dadie. Takež všichni světí, což jich jest v nebesiech, každý některým tiemto právem nebeské dědičstvo drží. Jedni jsú, ješto bohu v svéj tichosti slúžiece, po vše časy před jeho veleslavenstvím stojiec, na všem se s jeho svatú volí sjednávajíc, svým sladkým pěním vše nebeské královstvie obveselujíc, poselsky veš svět ostražijíc, všechny krále i kniežata zvláště v svém poručství chovajíc, dušém do nebes radostný próvod dávajíc, lidského
