nemocnými ukazuješ, beze všeho lékařstvie i bez koření slepým zrak vraciješ, belhavým chod, malomocné očistiješ, mrtvé vzkřěšiješ. Ty všěcky divné věci o tobě uslyšav, na svéj sem mysli vrhl, jež jest jedno o tobě z dvého, anebo jsi buoh, jenž jsi z nebe stúpil, jež tak divné věci činíš, anebo jsi syn boží, jenž tak zázračné divy ukazuješ. Proněžto jáz tvéj svatéj milosti píši a prosě, aby sě ráčil ke mně truditi a mú dávnú nemoc uzdraviti, neb sem to zajisté přěvěděl, jež židie tobě sě protiviec, tvého bezživotie hlédají. Protož přiď ke mně, neb mám miesto, jakž koli malé, ale znamenitě poctivé, na tom dosti oba jmieti budeva.
K tomu na listě vzkázaní otevzkázal jemu Ježíš a tak řka: Blažený jsi, jež mne nikda neviděv, však jsi u mě uvěřil. Neb jest o mně psáno, ež mnozí, jižto sú mě viděli, nevěřili. A o tom, což mi píšeš, vzkazujě, aby ke mně přišel, věz to, ež muši vše naplniti, proněžto jsem poslán. A potom pójdu k tomu, jenžto mě jest poslal. A když s tohoto světa na onen svět sstúpi, některého z mých učenníkóv k tobě pošli, aby tě uzdravil i živil. To vzkázanie král Abagarus uslyšav a skrzě to vzkázanie uznamenav, ež očima svýma tělesnýma jeho uzřieti nemóž, proto, jež k němu přijíti tehdy nemoha, omluvi.
Jakžto píše svatý Jan, řěčský Damascenus, v čtvrtých knihách: Poslal jednoho obrazníka Ježíšovi, aby obraz, jakž najpodobnějie mohl, na dcště
