když podlé svaté cierkve obyčějě kněžie v třetí hodinu okolo jejie těla slavnú službu tu v Taraskoně činiechu, v ta doba odtad za několik mil vzdál svatý Frontonius biskup mši zpievajě, strán oltářě po epištole, jakžto biskupy sědají, na svéj stolici usnul. Tu sě jemu Ježíš zěvil a řka: Mój milý Frontoní, chceš li juž naplniti, cožs někda méj hospodyni Martě sliboval, vstana spěšně podiž za mnú. V tom vidění svatý Frontonius za ním šel a tak s Jezukristem, jakžto sě jemu vidělo, do Taraskona všedše, nad svaté Marty tělem všicku službu dospěvše, jimaž žáci zpievajíc odpoviedali, cně sta ju svýma rukama pochovala. A když u Petragořě žákovstvo pěním přěd svatým čtením dospěli, tehda jáhen chtě svaté čtenie čísti, k svatému biskupu Frontoniovi přistúpil, chtě od ňeho požehnánie vzieti, jej na stolici ubudil. Tehda biskup, jedva procútiv, vecě: É, bratřie milá, proč ste mě ubudili. Vetčas Jezus Kristus k svéj dávnéj hospodyni Martě mě vedl a tu sva jejie tělo oba spuolu pochovala. A protož inhed pošlete tam posly, ať nám přinesú prsten a rukavicě, ješto smy tam ostavili, nebo chvátajě sěm, poručil sem jě kostelníkovi, ež ste mě brzo ubudili. V tu dobu posli tam běžěvše, vše tak nalezli, jakž svatý Frontonius řekl. A tu prsten a rukavici vzemše, ež druhé rukavicě za Krista vrátiti pro svědečstvie nechtěl, zasě sě vrátili a ten prsten a rukavici biskupu Frontoní dali. Tehda svatý biskup Frontonius počě jim praviti a řka: Ješčeť vám viece pravi: Když to svaté tělo pochovavše, z kostela ven jděchom, jeden bratr učený odtad bidlem za náma vyběže