Sichem, dědičského pole, kteréž jest byl dobyl, dal jest. A svolav syny své, mnohým z nich dal požehnánie, všem dobré a prorocké budúcie věci napřed pověděl, totišto o rozdělení země a o budúciem dvanádcti rodú stavu. Statečně také vo obojiem příští Kristovu. A tak složiv nohy své na loži svém, umřel jest.

To vida Jozef, udeři se na tvář otcovu, pláče a celuje jej, i přikáza sluhám svým lékařóm, aby drahými mastmi zmazali otce, jenžto plniechu přikázanie za čtyrydceti dní. A vyplniv Jozef pláč času svého, mluvil jest k faraonově čeledi: „Nalez li sem milost před očima vašima, mluvtež k ušima faraonovýma, žeť jest mě otec mój zaklel a řka: ,Aj, toť umierám! V hrobě mém, jenž sem sobě vykopal v zemi kanánské, pochováš mě!ʻ Protož vyjedu a pohřebu otce mého a vrátím se.“ I řekl jest jemu farao: „Vyjeď a pohřeb otce tvého, jakož jest zaklel tě.“

Jenž když byl vyjel, jeli sú s ním všichni starší faraonovi i všichni starší porodu země ejiptské i čeled Jozefova a bratři jeho kromě mládencóv i stád i dobytka, ješto biechu ostavili v zemi Jessen. I měl s sebú jezdce i byl jest s ním zástup nemalý. I přijede na měštiště Adad, ješto jest za Jordánem, kdežto učinichu poctu s velikým i s hrozným pláčem i naplnichu sedm dní. To když uzřiechu bydlící té země kanánské, vecechu: „Co jest pláč Ejiptských?“ A protož vzděli miestu tomu Pláč Ejiptských. I učinichu synové izrahelští, jakož jim přikázal, a nesechu jej do země kanánské i pohřebú jej v jeskyni dvojité, jižto byl kúpil Abrahám k jmění hroba od Efroma ejiptského proti Mambre.

I vrátil se jest Jozef do Ejiptu s bratří svými a se vším tovařistvem, pochovavše [otce]text doplněný editorem[76]doplněno podle BiblOl Gn 50,14. Po jehožto smrti bojéce se jeho bratřie a mezi sebú promlúváchu: „By se snad nerozpomenul na křivotu, ješto jest trpěl, aby nám vším zlým neodplatil to, co smy jemu učinili.“ Vzkázali sú jemu: „Otec tvój nám přikázal dřéve, než jest umřel,