před ním stojiec. I řekl k nim Jozef: „Slyšte, mužie židé! Ty Ruben, ty Simeon, Juda, Levi, Izachar, Zabulon, Dan, Neptalim, Gád, Asser! Slyš to také vešken zástup ejipský, kteří tuto okolo mne stojíte! Slitoval sem se nad zámutky bratří mých nynie v této hodině. Bratří mým, těmto židóm, synóm Jákobovým, oznamuji a zjevuji, kteří sú mě prodali do Ejipta za třidceti hřiven střiebra a tiemto listem na to učiněným na to utvrdili.“

To slyšéce bratřie Jozefovi, želejíce a také velikú radostí plakali, hlediece v tvář jeho, [vidúce]text doplněný editorem[66]doplněno podle ~B chválu a moc velebnosti jeho, tak spolu radujíce se a také lekajíce se. I řekl k nim Jozef: „Ó bratřie moji, kterak hořkými časy život otce mého Jákoba oblekli ste, a tak u velikých pláčích a v súžení jemu živu býti dopustili ste pro mé prodánie, kteréžto prodánie v smrt snědenie mého zvěří lstivě ste obrátili, a o mně zlé věci a falešné myslili ste. Ale bóh mój a bóh otce mého Jákoba obrátil to v lepšie. Děkuji bohu otce mého, který jest uslyšal modlitby jeho plačtivé za mě a vyňal mě z rukú vašich a zpósobil mě k stavu tomuto. Přistupte, přistupte, bratřie moji, přistupte ke mně a neroďte se báti, nebo já sem Jozef, bratr váš, kterého ste do čisterny staré byli upustili, abych hladem byl umřel! A když ste seděli a jedli nad jamú, křičeli ste horléce a hlavami svými kývajíce, do čisterny nahlédajíce a praviece: ‚Ty jsi král náš, spomoz sobě, ať tě zprostí viděnie snóv tvých!‘ “ A když to řekl Jozef, tehdy najvětšie znamenie svého poznánie bratří svých úplně k pravému poznání obrátil a dolíčil.

Tehda Jozef jel k faraonovi a pravil jemu, kterak bratřie jeho vešli do Ejipta a že sú jeho nepoznali, pořad jemu vypravuje. A farao když jesti slyšal, že Jozef jest syn Jákobóv, neb jest toho nevěděl, radoval se jest radostí velikú. Nebo dobré a hodné pověsti jména jeho biechu Jákobova a častokrát jiní sú je vypravovali,