Slyšal jest jej skrze viděnie v noci volajícého na se a řkúce k sobě: „Jákobe, Jákobe!“ Jemuž jest odpověděl: „Teď sem!“ I řekl jest jemu bóh: „Jáť sem přesilný bóh otce tvého, neroď se strachovati do Ejipta, nebo tě učiním u velikú vlast. Jáť s tebú sstúpím tam a jáť tě odtud vyvedu vracujícého. A Jozef položí ruku svú na oči tvoji.“ I vstal jest Jákob od studnice přísahy i vzachu jej synové jeho s mládenečky a s ženami na vozy, ježto byl poslal farao ku přivezení starce i všeho, což jest měl v zemi kananejské.

I přišel jest Izrahel nebo Jákob do Ejipta se vším svým pokolením léta druhého hladného, měséce druhého dvamezcietmý den a bral se do krajin Jessen: synové jeho i vnúčata i dcery i všecka spolu rodina a všecky duše, ješto sú s Jákobem vešli do Ejipta. A vyšli z jeho ledvin. Kromě žen synových bylo jest jich šedesát set. Ale synové Jozefovi, jenžto sú se urodili v zemi ejipské, a všecky duše Jákobovy, jenžto sú vešli do Ejipta, bylo jest jich sedmdesát set.

I poslal jest Jákob Judu před sebú k Jozefovi, aby jemu dal věděti a on aby vyjel proti němu do Jessen. Jenžto když byl přišel a Jozef sevřel svój vóz i vyšel v cestu otci svému na to jisté miesto. A uzřev jej i chvátí se jemu hrdla a objímaje jej i plakala sta. I řekl jest otec k Jozefovi: „Již bezpečně umru, když sem tvój obličej viděl, a náměstkem tě ostavím.“ A uzřevši Asenech Jákoba, divila se jemu, že starost jeho byla jest krásná jakožto mladost: byla jest velmi bielá jakožto snieh brada jeho na prsiech jeho ležécí, oči jeho blýskotny, žíly i ramena i prsi silná, kolena, lýtky a nohy jako obrové. A pochválil jich u boze Jákob a poceloval jich a vrátili se po obědě Jozef a Asenech do domu svého.

Tehda Jozef všel, zvěstoval faraonovi a řka: „Otec mój a bratřie moji a ovce jich s bravy se všemi, což mají, přišli sú z země kanánské a tuť sú v zemi Jessen.“