abychom tato slova pověděli: Prosiec, aby zapomenul shřešenie bratří svých a hřiechu i zlosti jich, ješto sú ukázali proti tobě, a my také prosímy, aby pro sluhu božieho otce tvého odpustil nám tuto nepravost.“ To uslyšav Jozef i plakal. I přišli sú bratřie k němu a ničiec na zemi, poklonichu se jemu a řekli: „Slúhy sme tvé!“ Jimžto on odpověděl: „Neroďte se báti! Zdali se móžem božie vóli protiviti? Vy ste myslili o mně zlé, a bóh jest obrátil v dobré, aby mě povýšil, jakož nynie vidíte, ať bych spasil lid mój. Neroďte se báti, jáť vás budu pásti i vaše robata.“ I utěšil jest je a ochotně i tiše k nim mluvil. I bydlil jest v Ejiptě se vší čeledí otce svého.

A když uzřel syn faraonóv Asenech, v domu otce svého faraona chodiece, zapálil se v krásnosti jejie, i mluvieše k Levi a k Simeon, aby zabili Jozefa, aby ji vzal za manželku sobě, a že jim chce dáti zlata a střébra dosti. A oni nepozorovali řeči jeho.

I počal syn faraonóv žalovati na Jozefa před bratří jeho Dan a Gád, a ta biešta synové dievek robotních Jákobových, a pravě, že by po smrti otce svého Jákoba chtěl vás zkaziti, abyšte nedělali s bratří svými proto, že byšte byli synové dievčí a jeho že byšte prodali izmahelitóm a jeho nenáviděli. I radil jim, aby zabili Jozefa, a on že chce zabiti faraona, otce svého, kterýžto bieše právě jakožto otec Jozefóv.

A když to chtěl učiniti v noci, i nedopustili sú jeho strážní otce jeho, aby všel k němu, řkúce: „Otce tvého hlava bolí a nynieť spí. Přikázal nám, abychom žádného k němu nepúštěli, ani také syna jeho přirozeného.“

Tento syn, přijav k sobě mužóv padesát oděných, kdež biechu Dan a Gád s mnohými mužmi oděnými, nebo tady měli sú Jozef a Asenech táhnúti. Jedieše Asenech s šesti sty mužmi, a ti všichni z té zálohy zmordováni sú kromě jediného muže, který utekl jest k Simeonovi a k Levi. Ale Asenech ujela na voze a s ní Benjamin. Ale Simeon a Levi, pojemše všecky,