Počínají se knihy Jozefa, syna Jákobova, patriarchy, kterýžto byl prodán od svých bratří do Ejipta

K cti božie a pána našeho Jezukrista počíná se řeč o Jozefovi, kterak jest byl prodán od bratří, z arabské země řeči bratra Alfonsia z Hyspánie. A to jest psal v Ejiptě v žaláři žoldánově u vězení léta po narození syna božieho po tisíci po třech letech.

Jákob patriarcha čtyři ženy měl: dvě svobodné manželce, totiž Lia a Ráchel, sestře a jiné sestře dievky, totiž Zelfinu a Balu. Synové těch báli jsú se pravenie snóv Jozefových, ale Jákob svolal jest je a řekl jest: „Synové moji, vy stratíte nábytky vaše, porúčejíce tak mladým k hledání a k pasení, neb oni málo rozumějí pastvám ovčím, protož jděte vy sami osobně k stádóm a mladé naše syny za se pošlete a sami stáda paste!“ Chtieše Jákob túto příčinú syny své odvrátiti od nenávisti Jozefovy, nebo velikú nenávistí nenávidiechu jeho, aniž jsú kdy co s ním milostivě mohli rozmluviti.

A tak znamenavše deset bratří přikázanie otce svého Jákoba, brali sú se pást stáda. A dva syny z jednoho břicha vyšlá ostali sú s ním doma a deset synóv zuostali sú třidceti dní na púšti, nechodiece k ótci.

Tehdy povolav Jákob syna svého Jozefa, i řekl: „Synu mój, bratřie tvoji pasú všickni a dnes třidceti dní jest, že nižádný z nich nevrátil se k nám. Vsed na osel, vezmi potřebu jédla, jdi a viz, dobře li se jim děje a dobytku, a vzkaž mi a nemeškaj se vrátiti ke mně, synu muoj Jozefe! Nebť jsem zamúcen pro bratra tvého Benjamina, nebo osiřal jest po matce své. A ještě navrať ho zase. A již jdi, synu mój zmilelý, a pozdrav ote mne bratří tvých, aniž tam ostávaj s bratřími tvými! Svědomo jest