A najstarších bratróv svých pět postavi před králem, jichžto on otázal: „Co umiete dělati?“ Odpověděchu: „Pastýři ovcí smy, sluhy tvé, my i naši otci. Přišli smy na přebývanie tvé země, neb nenie byliny stádóm slúh tvých v zemi Kanán pro obtieženie hladu. Prosímy, aby nám kázal býti, sluhám tvým, v zemi Jessen.“ I řekl jest král k Jozefovi: „Otec tvój a bratřie tvoji přišli sú k tobě z země kanánské, v tvém obezření jest, v najlepšiem miestě kaž jim bydliti a daj jim zemi Jessen. A vieš li, žeť sú rozumní lidé, ustav je mistry mého dobytka.“ Potom uvedl Jozef otce svého před krále a postavil jej před ním, jenž požehnav jeho, otázán sa od něho, co jest dní života jeho. Odpověděl: „Dnové přébytka mého třidceti ke stu let, malí i zlí, a nedošli sú k dnóm otcóv mých, v nichžto sú přebývali.“ A požehnav krále i vyjide ven. A pak Jozef dal otci a bratřím svým seděnie v Ejiptě v najlepšiem miestě země Jessen, jakž byl král farao kázal, i krmieše je se vší čeledí otce svého, dávaje pokrm všem, neb po všem světě chleba nedostáváše se. A najviece byl hlad obtiežil zemi ejipskú a kanánskú.

Tehdy Izrahel bydlil jest v Ejiptě, to jest v zemi Jessen, i měl ji i vzplodil se jest a rozmnožil se velmi a byl v nie živ sedmnádcte let i byl jest živ všech dní svých sto a čtyřidceti let a sedm let. A když uznamena blížící se den k smrti, zavola syna svého Jozefa a řekl jest k němu: „Nalezl sem milost před tvýma očima, polož ruku svú pod bedro mé a učiniš se mnú milosrdenstvie i spravedlivost, aby mne nepochovával v Ejiptě, ale abych spal s otci mými, aby mě vynesl z této země a položil v hrobě mých starost při zemi.“ Tehdy, když přiseže, pomodlil se bohu Izrahel.

A to se tak potom stalo. Pojal dva syny svá Manasses a Efraim, aby jim dal Jákob požehnánie. A spjav ruce své Jákob, dal jim požehnánie. A jima kromě losu pravého,