zápisný, z nich jednoho rukú napsaný na to odprodánie. A teď jeden tovaryš náš v počtu tohoto zisku vždy scesten jest nám a pravie, že by s tiem právě učinil a sám k sobě ten zisk náš jest vzal. Protož, spravedlivý a velebný pane, před tebú neslušie nižádnému klamati, neb v pravdě a v spravedlnosti zpravuješ a súdíš každú při.“

‹začátek komentované pasážeA když to slyšal ten, jehožto viniechu›konec komentované pasáže, řekl jest k Jozefovi: „Pane mój spravedlivý a milostivý, podobno li jest, abych já se v tak dlúhém času mohl pamatovati, poněvažd sem s nimi každú hodinu a po vše časy byl a ve všecky zisky sečtené a snesené mezi ně vždy sem spravedlivým rozdielem a rovně mezi ně rozděloval. A již pak tepruv chtie o to krutě nasazovati.“

A když tuto řeč Jozef slyšal, radostí velikú zradoval a řekl: „Chválím tě, boha mého! Chvála a sláva tobě, bože zástupóv, nynie ukázal si mi běh života mého, který sem tvú zprávú přeběhl od tohoto dne, v který sú mě prodali bratřie moji!“ Tehda Jozef vzal zápis z rukú kupcóv, kterýžto byl učiněn na prodaj jeho. Vzhléd Jozef na bratří své i řekl jest: „Jest li kto z vás, kto by tento list četl napsaný židovsky?“ Odpověděli sú řkúce: „Judáš umie písmo.“ A když Judáš vzal list z rukú Jozefových a když otevřel jej a viděl, lekl se a byl jako umrlec, protože jej sám psal svú rukú ten list a jméno jeho vlastnie na svědomie toho prodánie tu položeno. I řekl Jozef: „Čti!“ Ale Judáš zamútil se srdcem a řekl: „Odpusť, pane, odpusť, pane, čístiť nemohu!“ Odpovědě Jozef: „Strach tvój, který tě porážie, odstup od tebe, nenieť k užitku tobě ani tvým bratřím!“ A řka to, vzal koflík svój králový a prstem svým tepieše veň a řekl k bratřím svým: „Toť dnes zlost vaše dávno skrytá vynesena bude na vás!“ A když uslyšeli řeč tuto, viděli hroznú tvář jeho i učiněni sú jako mrtvi