stalo dřevním sedmi mužóm, ješto byli zemřeli při Sářinu skládaní. A v tom hrob učinivše, Raguel k své hospodyni vece: Pošli jednu z svých dievek, ať ohlédá, umřel li jest Dobeš, abych jeho pochoval přede dnem. Tehda k nim dievka do pokoje všedši, nalezla je ve zdraví spolu ležiece, a ihned se vrátivši, dobré jim noviny pověděla. Proněž ten čas Raguel a jeho paní Anna vzdašta chválu Bohu a řkúce: Chválu vzdávajme tobě, milý Hospodine, z toho, že nám se to nepřihodilo, jehož sme se bojiece domnievali. I učinil si s námi svú svatú milost a zahnal si od nás ďábla, protivníka našeho, a smiloval si se nad námi a nad děťátkoma těmato dvěma. Dajž jima, milý Hospodine, svú milost plnějie chváliti a tobě z svého zdravie obět dávati, aby poznala všech lidí obec, že jsi ty jediný sám Bóh všeho světa. To řekl Raguel, káza sluhám hrob zařítiti pře svítaním a své hospodyni Anně přikáza, aby ctným hostem připravila oběd i přičinila vše, co by bylo hostem třeba pocestným. A kázal zabiti dvě krávě tučně a čtyři skopce a připraviti hody velebné všem súsedóm a všelikým svým přátelóm. A potom zapřisáhl Raguel Dobeše, aby za dvě neděli u něho přebyl. A všeho svého zbožie, což měl Raguel, právě polovici ihned Tobiášovi postúpil. A tak osvědčiv zapsal, aby po jeho smrti druhá polovice na Dobše spadla.

Tehda pozva k sobě Dobeš archanjela, jehož člověka jmějieše, i vece k němu: Azaria, bratře, prosím, poslyš řěči mé, bych se již poddal v službu tobě. Nebudu dóstojen múdré obmyslnosti tvé. Avšak prosím tebe, připrav se k cestě, pojma s sebú sluhy, beřiž se k Gabelovi do Rages, města Medorum, vrátíš jemu toto smluvené zapsánie jeho, a vezma penieze u něho, prosiž jeho, ať na mú svatbu přijde. To sám dobře vieš, žeť otec doma počítá dni mé, čakaje mne. Pakli jeden den mimo to zmeškám, veliké zamúcenie bude mieti. A teď sám vieš, kterak mě jest