dcery své, dal ji v pravú ruku Dobiášovi a řka: Bóh těch svatých patriarchóv, Izákóv i Jakobóv, buď s váma a ten vás zdaj a rač naplniti své požehnánie nad váma. A v tu dobu vzemše list podlé tehdajšieho práva i zapsali svědectvie jejieho manželstvie. A potom jedúce a pijíce, vesele hodovali chváléc Hospodina. Tehda zavolal Raguel k sobě hospodyně své Anny, kázal jie, aby připravila jima zvláštní pokoj, do něhožto když uvedl Raguel svú dceru Sáru, ona poče slziti. K niež on vece: Buď silné mysli, dcero milá, a daj tobě nebeský Bóh radost a utěšenie za tvú tesknost, ještos dřevních časóv trpěla.

[A]text doplněný editorem když u veselí byvše odvečeřéchu, uvedú toho mladečka Tobiáše k nie. Tehda rozpomenul Tobiáš na onu dřevní řeč anjela Rafaela, vyňma z svého měšce částku jatr z oné ryby, uvrhl na živé uhlé. A ihned anjel jem ďábla, přivázal jeho na púšti svrchnieho Ejipta. I poče ponúkati Dobeš panny své Sáry a řka: Sáro, vstaň a modlmy se Hospodinu dnes a zajtra a pozajtří, neb v těchto třech nocech snímati se budem s Hospodinem. Ale po třetí noci máva v svém stavě spolu sě snímati, neb sme svatých lidí děti a nemámy sě tak spolu snímati jako jiní lidé, jenž boha neznají. To řekl Dobeš, poče se Bohu modliti a řka: Hospodine, Bože otcóv našich, chválu vzdajte nebe i země i moře, studnice i řeky i všeliké tvé stvořenie, ješto v nich jest. Ty jsi stvořil Adama z blatné země a dals jemu na pomoc Evu. A již teď, milý Hospodine, ty vieš dobře, že ne pro mé zlé žádosti libost pojímám tuto mú příbuznú sestru, ale pro budúcieho plodu milost, skrze niežto bylo by chváleno tvé svaté jméno na věky věkóv. V tu hodinu také Sára poče se modliti Bohu a řkúc: Smiluj se nad námi, Hospodine, abychva se oba starala ve zdraví. A když by o prvospiech prvnieho kur pěnie, pozvav k sobě Raguel svých sluh, šel s nimi kopat hrobu, neb se velmi bojieše též příhody, jakož se jest