to, z óčí jich vzat jest. Tehdy Tobiáš starší chválil Boha a řka: Velikýs Pane Bože na věky, neb ztepeš a uzdravíš, přivedeš do pekel a vyvedeš. Potom zvěděv starší Tobiáš smrti se přibližovati, zavolal k sobě syna svého a sedm synóv jeho, i řekl jim: Blízkoť jest zatracenie Ninive. Vidím, že zlost jich jim dá konec. Ale vy neroďte zde ostati. Ale kterýž den pochováte máteř vaši podlé mne v jednom hrobu, ihned pryč jděte. I umřel jest Tobiáš, když byl sto a dvadceti let starý. A potom žena jeho. I vyšel Tobiáš z Ninive z ženú a s syny a vnuky a vrátil se k testi svému. I nalezl je v dobré starosti a měl péči o nich a byl s nimi až do jich obú smrti. – Znamenaj, že v svatém Písmě pět pokládá [se]text doplněný editorem žen. Prvá Anna, mátě Samuelova, druhá žena Tobiášova, třetie žena Raguelova, čtvrtá matka Panny Marie, pátá prorokyně. A mladší Tobiáš po sto a po devieti letech také umřel jest. A tak se řeč o něm neskonává. Toto jest napsáno první středu v postě léta od narozenie božieho tisícího čtyřstého sedmdesátého prvnieho. A v tu dobu nedávno umřel Mistr Rokycan, náš i boží přietel dobrý, v naději.