I měl s ní syna, jemužto své jmě přezděl Dobeš, jehožto z jeho mladosti báti se Boha učil a ostřiehati sě učil všelikého hřiecha. A když v svém vězení s svú paní a s svým mladým synem přišel bieše do města, ješto slove Ninive, se vším svým pokolením, a všichni jediechu zápovědné pohanské krmě, jediný on sám vystřiehal svú duši od toho a nikdá se nepoškvrnil v krmiech jich. A protož, že jest pamatoval Hospodina ze všeho srdce svého, dal mu jest Hospodin milost u toho krále Salmanazar, tak že jemu dal král moc, aby šel, kamž by chtěl, maje v tom dobrovolenstvie, aby, což by chtěl, to učinil. Tehdá bera se odtad, jdieše skrze všechny, ješto u vězení biechu, v dobrém jich potvrzuje a ku pokoře ponúkaje. A když přijde do toho města, ješto Rages slove, maje s sebú deset liber střiebra, ješto jemu byl král ctí dal, a s ním bieše lidu mnoho z národa jeho, vida jednoho jménem Gabele z svého pokolenie, an chud, dal jemu to dřéve řečené střiebro pod zapsáním té smlúvy, aby jemu, když by mohl, zaplatil. Potom po mnohých časiech, když král Salmanazar umřel a po něm syn jeho jménem Senacherib kraloval; ten židovského pokolenie z synóv izrahelských nenáviďal. V tu dobu muž boží Dobeš na každý den mezi svými potřebnými přátely chodě, těšil je, a což mohl z svého statku, jim pomáhal; lačné krmil, nahým přiodieval, mrtvé a zabité pochovával. A když král Senacherib vrátil se bieše, utiekaje od židovských vlastí pro ránu, jenž Bóh náň byl dopustil pro jeho protivnú řěč, ješto mluvil proti Bohu, tehdy rozhněvav sě zbil mnoho Židóv, synóv izrahelských, a Dobeš pochováváše těla jich. To když královi pověděchu, král jeho zabiti kázal a jeho všecken statek pobral. V tu dobu ale Dobeš