mój test Raguel zapřisáhl, jehožto zapřiseženie zavrci nemohu. Tehda archanjel Rafael, pojemše s sebú čtyři panoše Raguelovy a dva velblúdy, i bral se jest tam do Rages města. A tu nalezl Gabele a dal jemu list zapsánie smlúvy a penieze všecky u něho vzal. A poče jemu praviti o Tobiášovi, starého Tobiáše synu, kterak jest přišel k Raguelovi, oženil se. A poče jeho prositi, aby s ním ráčil na svatbu jíti. A když Gabelus jemu povolil, v dóm Raguelóv všel, vyskočiv proti němu Dobeš, tu sobě přieznivé pocelovánie dašta. V tu hodinu Gabelus zaplakav, dal jemu požehnánie a řekl: Požehnaj tě Hospodin, Bóh izrahelský, neb dobrého otce a dobrého druha ty syn si a spravedlivého a bojícieho se Boha a v almužnách štědrého. A staň se požehnánie, abyšte viděli syny své před sebú i svá vnúčata až do třetieho i čtvrtého pokolenie. A buď vaše plémě požehnáno Bohem, jenž kraluje na věky věkóv. A když všichni odpověděchu řkúc amen, jdiechu spolu hodovat, ale z bázní boží těch časóv svatebné hody činiechu.

[A]text doplněný editorem když Dobeš pro svú svatbu pozdieše se domóv vrátiti, otec jeho svatý Dobeš za syna péči maje, mluvieše a řka: I hádáte li, proč mój syn tam tak dlúho mešká anebo proč tam tak dlúho držie jeho? A snad jest Gabelus umřel i nenie kto jemu peněz vydada? I poče se velmi zamucovati i jeho hospodyně Anna s ním i zplakášta oba, že syn se jich Dobeš v určený den k nima domóv nevrátil. A zvláště bez přestánie plačíci matka jeho tak mluvieše: Běda mně, synu milý! I proč smy tě poslali na tu cěstu, a tys všecka útěcha naše, světlost očí našich a hól podpory starosti našie, naděje budúcieho plemene našeho! Majíce vše své dobré v tobě, neměli sme tebe od sebe poslati. K niežto svatý Dobeš vece: Mlč, nezamucuj se, zdrávť jest syn náš, dostiť jest věrný muž, jehožto smy s ním poslali. K tomu se ona nikakež utěšiti nemohla. Ale na každý den vyběhnúci, na vše strany patřiec,