mnoho dobrého obmeškánie, z tak nepořádného mnohých věcí žádanie, a z tak své rozličné nepravosti. Neb téžměř všichni naši hřieši z některé věci z těchto tří pocházejí. Když se pak kto chce na svá obmeškánie rozpomenúti, má sě na to rozmysliti, byl li jest netbav, aby svého srdce ostřiehal pilně, a svój čas zvedl užitečně; aneb nebyl li jest tbav toho, ač by i dobré mohlo to býti, ješto j’ činil někdy, aby to činil úmyslem dobrým, k něčemu dobrému to mieně. Neb má každý toho býti pilen, aby svého srdce choval čistě, zlým a nečistým myšlením nezšeředil jeho; a čas, jenž mu jest dán, aby ten zvedl užitečně; neb na to j’ dán čas každému, aby v něm zaslúžil sobě věčné chvály. A také má každý toho býti pilen, aby, což činí, to činil úmyslem dobrým, k něčemu dobrému s tiem mieně, aby z toho točíš byl užitek některý; neb buoh viece na to patří, proč kto co činí, než co kto činí.
Druhé, ktož sě rozpomíná na svá obmeškánie, má sě rozmysliti, byl li j’ netbav modlitev, aneb na modlitvách přezřel li jest mysli blúditi kudys, a nemaje na mysli toho, což mluví u modlitvě; aneb byl li jest netbav v kteréž koli řeči, aby střiehl ust svých netolik ode zlé řeči, ale také nepotřebné, anebo ač jest mlčal, tehdy když jest byl mluviti čas; a také netbal li jest skutky dobrými modlitev, i jiné své řeči dobré ošlechtiti. Neb ktož nechce býti vyrúben z božie štěpnice, jako uschlé dřevo, ješto se jen k ohni hodí, a chce v svój čas dáti ovoce, ten má býti pilen, prosě k svým potřebám pomoci božie, a chválu a dieku vzdávaje bohu na svých modlitvách, a střieci sě zlé řeči, a netolik zlé, ale také nepotřebné, a v čas řeči nelitovati, a dobrými skutky svú modlitvu i své dobré řeči ošlechtiti; neb, jakož praví svatý Jakub: „i viera dobrá umrla jest bez skutkóv.“
Třetie, rozpomínaje sě člověk na svá obmeškánie má sě rozmysliti, byl li j’ netbav káti sě hřiechóv a brániti sě jim, a nebyl li jest tbav svého prospěšenstvie, aby vždy den ode dne
