jeho zpósobenie vždy býti pod stráží, vždy mieti neprázdn svatú s hodinami i s jiným obyčejem podlé ustavenie zákonnieho, veliké j’ odehnánie s mysli nečisté žádosti! Ač zle zamyslí, chce li, móž skóro odmysliti; neb ne inhed móž k tomu příti.
A to jsú ty tři zvláštie šlechetnosti, na nichž jest, jako na dobrých základiech vyššie vrstvy té zdi Jeruzaléma nebeského, uložen každý zákon; jichž se mnoho dobrého móž držeti, neb jsú příčina kterýchž koli šlechetností. A zdali nenie to duostojno v zákoniech chvály, když jich mnoho bude v jedné milosti milujíc boha jako jednu duši majíc a jedno srdce, kdež ižádný nedie: „Toto jest mé!“ jakož svatý Lukáš praví o prvních křestěnech svatých? Jistě k tomuť jest pokřikl David, jsa přinucen duchem svatým, aby zavolal znamenitě, řka: „Aj, kakť jest dobré a kak kratochvilné bydliti, bratři, v jednotě!“ Šalomún praví: „Dobro j’ býti dvěma: spí li jeden, druhý jeho ostřiehá; jest li zima jednomu, druhý jej shřeje;“ točíš, jest li jeden netbav svého dobrého, jako by spal, druhý jeho ostřiehá, aby nezašel v hřiech, až jako i procítí, že sám bude snažen střieci se zlého; jest li zstydl u milosti, druhý jej napomíná skutky dobrého příkladu, i radú dobrú, až se opěte i zahřeje. Pakli poblúdí kto v zákoně, ale má inhed pokutu jistú, lépe j’ pokutú zákonní pomstiti zákonnie křivdy, nežli bratra neb sestru ostaviti k boží pomstě a k zlému příkladu jiným. Protož i to j’ hrozná šlechetnost v zákoniech, nenechati zlého bez pomsty. Jest li pak co lepšieho na tomto světě než pokoj? A ten výbornějie nikdiež býti nemóž než v zákoniech. Jimť jest řekl Kristus: „Pokoj mój vám dávám; pokoj mój vám ostavuji, ne jako svět dává, já vám dávám.“
Divně svět dává pokoj; mušiť vám povědieti, kakýť jest pokoj světský, aby po něm netúžili, ješto mníte, nezkusivše, by lahodná věc byl svět. Světští lidé, aby pokoj měli, ovšem veliký nepokoj mají. Neb řiekají lidé světští: „Aneb mosíš lidem nepokoj činiti, aneb od lidí nepokoj trpěti.“ Hlédajž, jest liť pokoj v světě, činiti
