dějí nejednú jemu, klamajíc jím: „Toť tvá pěknička, toť tvá matka!“ Pakli bude jeden děti mieti a druhý nic, opět z toho hotov kramol a najviec v obecných lidech. By onen přál jeho dietěti, tento nevěří; a tento mní, by druhý před ním kradl pro své děti. A protož pro vše, ktož chtie v manželstvo, hodné jest rovného hledati tovařiše; neb pro tu nesvornost mnoho se zlého přiházie: tu čáři, tu cizoložstvo, ústavný kramol, a druhdy vražda, až sám na se někdy člověk smrti vzprosí; a druhdy se rozejdú leckaks, i duši i sbožie ztratiec.
Třetie slušie se střieci, aby se nesňala spolu dřéve, než sobě vyjdeta z rodu, aneb jsta li v přívuzenství. Na čtvrtém kolenu nemají se pojímati; ale jakž s které strany pátého dojde, tak mohú. A těm kolenóm móžeš srozuměti v onom dřevu tam napřed, ještoť jest napsáno. Toho dřeva kmen jest otec neb máti; neb móž čísti rod po leckterém jich. A prvnie větvie, na němž jsú pacholíkové i dievčičky, jsú sobě vlastní děti toho otce neb té mateře, ačť slovú polúbratřie někdy neb polúsestřie; a to jsú koleno prvé. Na druhém větví jsú těch vlastních děti, ješto jsú sobě strýčeny neb ujčeny neb tetěny vlastní; a ti jsú sobě na koleni druhém. A na třetiem větví jsú oněch vlastních s prvého kolene vnúčata, a jsú sobě bratřie neb sestry z strýčeňat neb z tetěňat neb z těch ujčených bratří, a na koleni třetiem. Pak na čtvrtém větví jsú těch bratří a sestr z strýčeňat a z tetěňat aneb z ujčeňat děti, a oněch prvních vlastních z prvého kolene pravnúčata, a jsú sobě na čtvrtém koleni; a ti sebe nemohú manželsky pojímati, jakož vidíš, žeť ižádný jeden druhému nedává ruky aneb prstena. Ale onino na pátém větví jsú oněch prvních vlastních prapravnúčata, ti jsú již kolene pátého došli, a mohú se spolu pojímati, aneb s kterýmiž chtie s onoho větvie dolejšieho, s čtvrtého li neb s třetieho neb s druhého, třeba li, by to mohlo býti pro starost jedněch a mladost druhých, i s prvého
