v kletvě, ktož by byl nevinně klet, ale však má držeti poslušenstvie. Neb nejsa klet před bohem, kdyby netbal na kletvu kostelní, a když by kletva prošla svým řádem, již by tú hrdostí klet byl i před bohem. Pakli pokorně a poslušně strpí kletvu a podlé pravdy s dobrú radú hledá vyníti z nie, ač před lidmi jest klet, před bohem nenie, a ještě tú pokorú, sdrží li ji, odplatu vezme.
Pak řiekáme, že věříme těla z mrtvých vstánie, a potom věčný život. Hrozná věc zlým a divně radostná dobrým vstáti z mrtvých, a potom věčně živu býti; zlým v dvojitém zlém a dobrým v dvojitém dobrém. Jakož jest zde každý zaslúžil, tak tam každý i na duši i na těle odplatu vezme, ješto j’ po smrti tělesné do vzkřiešenie jměl odplatu jen na duši. Neb v témž těle, ješto máme nynie, vstanem, ale tak zpósobeném, že věč duše od něho nebude moci býti odlúčena. Podobný příklad byl by ke vstání z mrtvých; jednéž že často vídáme jej, i nenie divné. Obilné zrno, když v zemi vpadne, jako umře a v kakés mléko obrátí se; a pak v trávu vroste, ež nikdiež znamenie podobného neostane k tomu zrnci. A pak kdes se vezme, i bude opět zrnce, vzrosta právě jako by z mrtvých vstalo, avšak ne jiné, ale to zrnce dřéve zahynulé vzrostlo jest. Takéž každý nás umra, kamž se koli tělo děje, več li se koli obrátí, leč v prst, leč v prach, leč v páru kakú, vždyť na to příde zjednáním božím, žeť vstane z mrtvých, aby celý člověk vzal odplatu za své skutky v těle i v duši, za zlé čtici a hoře, a to vždy a vždy, ano se zlé vždy počíná znova a nikdy nepřestane, po tisíc tisícóv let počne se právě jako najprvní den. A za dobré tu radost a to veselé, jiež oko zdejšie nevídalo ani ucho kdy slýchalo ani takáž na srdce člověčie kdy přicházala; a ta věč a věč tráti bude, donidž buoh bohem. Jiež nám hospodin dopomáhaj!
O naději
Druhá šlechetnost jest naděje, bez niež jest nelze dojíti královstvie nebeského.