rozuměli, ež by jim v tom nejměl za zlé.
Druhý dar, jenž buoh od nás přijímá vděčně, jest, když kto pokorně trpí, když jemu, ač i bezprávně, jměnie jeho poberú kterýmž kolivěk činem. A móž člověk s takú pokorú přetrpěti bezprávie, že často větší odplatu bude jmieti, než by rozdal z své dobré vóle. Protož mýlé se ti, ješto řiekají: „É, bych to byl věděl, že mám tak ztratiti, byl bych asa pro buoh to rozdal!“ Zdali jest syn boží nevěděl, že jej svlekú? Ano svatý Jan praví: „Věda Ježíš vše, což má přijíti naň, vstal, učil pokoře a milosrdenství své mlazšie;“ však nerozdal rúcha, ale přezřel, že jsú je jemu svlekli, aby ukázal, že také jest odplata pokorně trpěti ztrátu. Ano svatý Pavel chválí ty křesťany z židovstva, ješto jim byl jich statek pobrán, že jsú s radostí strpěli lúpež. A svatý Job, kakž kolivěk almužnu dával, však chtě jej bóh jmieti k větší odplatě, přepustil, že jemu i násilím, i zlým povětřím zhynulo sbožie; jehož jest zvláště ostavil ku příkladu, aby každý, ktož kterú ztrátu trpí, vzpomena naň, pokorně trpěl, a za to s ním velikú odplatu vzal.
Třetí dar vzácný bohu od nás jest, když kto moha křivdú, lstí neb mocí dobyti sbožie, cti, rozkoši, přátel neb kterýchž koli světských věcí, jakož činie rozliční lidé ve všech staviech, i nechce pro bóh. Toť jest jistě vzácný dar bohu; o tomť písmo praví: „Mohl zle učiniti, a neučinil; i kto jest ten, a budem jej chváliti?“ Veď bydlo na tomto světě člověčie jen jest bojovati protiv nepravé žádosti. A ktož by rád něčemu, jako sboží, cti, rozkoši některé, přiezni, neb se pomstiti nad nepřietelem, neb kteréž koli takové věci, a nemóž toho dojíti pravdú, i přičiní lsti a křivdy, toho j’ hřiech přemohl. Ale ktož radějí bez toho bude, což žádá, než by toho křivdú dobyl, ten jest nad hřiechem svítězil; a to, co j’ mohl mieti, i nechtěl křivdú, jest před bohem převzácný dar. Lépe jest nikdy pro buoh nedati
