hodil, než jiných deset; protož někomu deset kop dáti pro bóh lépe jest, než by je několikem po málu rozdal. Móž se to často přihoditi, že lépe pro bóh některému rytieři dáti hynšt, než by zaň nakúpě kož, i rozdal chudým; lépe často chudé a dobré dievce urozené za patnádcte kop pro buoh miesto almužny kúpiti rúcho, nežli šerých postavóv kúpiec za to, rozdati chudým. Do dnešnieho dne chválé svatého Mikulauše, že j’ oněm třem pannám dal tři kry zlata. Protož nesnadné jest lidem rozsúditi, kterým kto úmyslem almužnu dává; neb která j’ od koho vzácnější bohu; nežť vždy tak miením, že těm, ktož poslední núzi trpie, neslušie umřieti dáti pro ijednoho, jenž netrpí poslednie núze. Také bych já to chválil, ktož by druhdy s múdrostí, věda, komu nedal almužny, aby sě žebrání neobložil, ne až by zhynul nedostatkem, ale až by se jím dobře natřel. Avšak, než by kto minul toho, jemuž slušie dáti, lépe, že i tomu dá někdy, jenž s hřiechem béře, když toho jist nenie, by bral s hřiechem. Ano praví svatý Jan Krysostom: „By byl Abraham hlédal, kto jsú duostojni, jimž by v svém domu hospodářskú štědrost ukázal, snad by byl i anděly minul; ale že j’ všem svú štědrost ukazoval, zaslúžil jest, že j’ i anděly v svój duom přijal.“ Protiv tomuť já také nemluvi, ještoť die svatý Augustin: „Dobré jest sbožie v milosrdenství rozpósobovati, točíš skrovně almužny dávajíc z něho, ale lépe jest pro jednú vše dáti tiem úmyslem, aby bez přiekazy mohl svého následovati spasitele.“ Ale v čem jeho následovati, toť Kristus ukazuje sám, řka: „Učte sě ode mne, nebť sem úklidný a pokorného srdce.“ Ktož by nepokorně chudobu trpěl, své rozdada, ten by lepí byl, by byl nikdy nerozdával. Neb jakožť svatý Pavel die, že j’ to sám také Kristus řekl: „Blahoslavenějšie věc jest dávati, než bráti.“ Ale to j’ snad pro ty řekl, ješto lanžijí pochlebujíc, aby jim dávali; neb jest lépe své jmieti, než pro potřebu svú pochlebovati komu.
A také nemohu toho zamlčeti, ješto j’ řekl svatý Augustin:
