neb viece. A to j’ svatého Tomáše z Akvině úmysl.
Druhé, točíš náboženstvie, móž člověk potratiti i bez hřiecha; jako některú světskú prací. Protož, když nenie zvláštieho mysli upokojenie, tak že by se asa něco mohla k bohu povzdvihnúti, neslušie té svátosti přijímati. Protož vám zvláště, svým dětem, pravi, ež mi se to zdá hodné, donidž jste mlády, nekvapte velmě, by chtěli často přijímati tělo božie, ale, donidž vámi dětiná mladost točí, v rok jednú k velice noci, pamatujíc Jeho svaté umučenie; a když by byli staršé již, tehdy na vánoce také, pamatujíc, že j’ se na to ráčil naroditi, aby umřel za ny a nás krmil svým svatým tělem; a protož se j’ u Betlémě narodil, že j’ náš chléb živý. A Betlém tolik jest řečeno jako „duom, v němž jest chléb;“ protož ten svatý chléb najprv jest jeho svatá matka, porodivši, u Betlémě nalezla, a pastýři napomenutím andělským potom. A tak toho dne podobné j’, tak o tom přemietajíc myslí, ten svatý chléb věčného života jiesti. Den božieho vzkřiešenie také pamatujíc, že když s ním budem spojeni, tehdy i naše z mrtvých vstánie bude slavné. Den jeho vstúpenie na nebesa také slušné jest přijímati tělo božie, pamatujíc, kak jest to veliká věc, že j’ člověčstvie tak velice povýšeno, že j’ nade vše nebe v božstvie přijato, k němuž my skrze tělo božie podlé běhu našeho máme přijíti. Den svatého ducha také pamatujíc, že všecky dary skrze to sme vzeli, že j’ Kristus své svaté tělo dal za ny, proliv svú krev, což jich kolivěk buoh dal lidem. A ten den, ješto j’ zvláště na čest božiemu tělu ustaven, slušné jest také je přijímati, obmýšlévajíc jeho dobrotu zvláští, v níž jest, dav své svaté tělo jiesti a svú krev píti, učinil pamět divného vykúpenie člověčieho; a aby člověk měl tú svátostí obranu a posílenie protiv hřiechóm a očištěnie dopustilým, a svrchovánie, vejda milostí v jednotu s Jezukristem. A pakli vám buoh co dá nad to, než já vás ponúkám,
