[H4r]číslo strany rukopisuporučił dva a tak dále, až mi i jiné věci poručił. Když sem pak jemu věrný był a toho pilný, což mi poručił, potom mi poručił i lidi, že sem jim rozkazovał. Potom skrze milost jiných a dobrú pověst dostał sem se k dvoru žołdánovu.

Potom mě vedli a učili kusom dvorským a obyčejuom jich šermovati a z łučiště střieleti pěšky i na koni, z łuku[11]nepochopením místo „z buoku“, jak uvádí předlohový rukopis s předu i z zadu, jakož obyčej u nich jest, potom s dřevcem jezditi a jim se učiti, což potřeba káže, neb jiným kusom mnohým“, jichž já ukrátím, neb oni jich tam příliš mnoho mají a umějí těch žertuo. Jakož hned od toho jest dvuor žołdnéřský a jest jako obora veliký a ohrazený zdí vysokou, neb tam jiným nedadí, zvłáště darmo, a tu [H4v]číslo strany rukopisuse těm věcem učí. Jakož sem se chtěł také podívati a šeł sem k tomu dvoru i nebyło jich tam a tu jsem tepruv zvěděł, že se tomu neučí než v pátek, i neviem, co praviti, když sem neviděł. A také na ta divadła nepustí žádného neznámého, leč dá majdýnu ten peníz.

Potom mi dále pravił: „Když sem se již těm kusom naučił a že již jiní rozuměli, že se k tomu hodím, i vydali o mně svědectvie ta před žołdánem, že se hodím, tehdy žołdán darovał mě. Dał mi kuoň, zbroj všecku a šaty nové i všecky věci nové, což k tomu přísłušeło jest.“ Neb ten obyčej u nich jest, že kohož daruje a k dvoru přijímá, tehdy všecky věci nové jemu dává. A hned při tom času kázał mu zapsati žołdán 12 zła[H5r]číslo strany rukopisutých słužby na měsíc a libru másła na den a dvě libře chleba a ječmene koni měřici, słámy ječné, což potřeba káže. A v těch dařích kázał ho po městě voditi s pištci a s bubenníky etc.cizojazyčný text, jakož sem se tomu sám dívał, neb jednoho tak vodili za mne s pištci a s bubeníky a před nim[12]tištěno zkratkou, nelze vyloučit čtení „ním“ šeł houf lidí a za ním druhý a ten darovaný jeł na koni a každému se hłavú kłaní a děkuje žołdánovi pánu svému, že jej darovał, a sedě na koni, vždycky hłavou kývá na všecky strany.

Potom mi pravił mamałúk ten, že obyčej jest v zemi ejiptské, že každý žołdán za právo má chovati u svého dvoru padesát tisíc žołdnéřuov, ale že jich ne vždycky při sobě má, než rozešle je na čtyři strany země, jakž kde jemu