[99r]číslo strany rukopisuse k ohni dotřéti nemohl, aniž chtěl se tisknúti, vstav z své stolice, na niežto při ohni seděl, i vsadil na tu stolici toho starého rytieře a řka: „Nenie podobno, by tento rytíř téhož nepožil jako my, poněvadž s námi též životem zarovno pracoval, a k tomu viece; neb pro svú starost jest již od přirozenie jemu zimějí nežli našinci komu, a k tomu nechtíše žádnému ohyzditi ani kým postrčiti, k ohni se tříti nechce; avšak vždy s námi v témž protivenství proti nepřátelóm trpěl a vždy trpí jako my.“ Ale, Tkadlečku, ty nám toho nečiníš! My tobě mnoho dobrého zjednali a zvedli, ty nás pak jedno haníš a nám, což najviece muožeš, přimlúváš. Činíš, jako zlý člověk dobrému činí; dobrý člověk, kdež muož, rád zlého od smrti a od zlých puotek vysvobodí, ale zlý, kdež muož dobrého[hk]dobrého] zleho potupiti, toť činí a o to stojí.

Slyš, Tkadlečku, mnohoť sme dřieve i nynie rozličnými odvody tě odvésti chtěli té tvé tobě milé i duovodem rozumným Písma duchovnieho i duovodem písma světského i duovodem přirozeným i příklady rozličnými, avšak s se toho všeho přijeti nechtěl; my tobě mnoho dobrého vypravili, dovedli i ukázali, a ty vždy nám se protivíš. A zdali[hl]zdali] zdalo činíš jako zlý člověk dobrému[hm]dobrému] dobreho? Než, ač sme mnoho pravili, mnoho vylíčili, nic, tomu rozumiemy, platno není.

Než minúce ty již všechny výklady, je[99v]číslo strany rukopisuštoť